11. Nová média, internet a sociální sítě

Co považujeme za nová média?

Mezi nová média jsou zařazovány např: počítačem manipulované fotografie, prostorové interaktivní instalace, pohyblivé, zvukové a světelné objekty, později různé zobrazovací technologie označované jako virtuální realita, pasivní či aktivní 3D projekce navazující na stereoskopické snahy z počátku 20. století. V České republice tento žánr vznikl z avantgardního filmu, divadelních a výtvarných experimentů.

Novomediální tvorba v Českých zemích má kořeny v prvorepublikovém československém avantgardním filmu a výtvarném umění. Z filmové oblasti kupř. Gustav Machatý a jeho "Erotikon", či film "Extase". Později se z Machatého asistenta vyvinula jedna z velkých postav meziválečné avantgardy Alexander Hackenschmied. Jmenujme jeho filmy ze třicátých let: "Na Pražském hradě" a "Bezúčelná procházka" či filmové obrazové pásmo "Periferie". Metody a postupy krátkých experimentálních filmů, se dočkaly využití v Baťově Zlíně v podobě reklam, např. reklama pneu Baťa: "Silnice zpívá" v roce 1937, pohled na svět z perspektivy automobilové pneumatiky či "Dvakrát kaučuk".

Z výtvarníků to byl např. sochař Zdeněk Pešánek a jeho Barevný klavír, s interaktivním naprogramování kinetické skladby z klávesnice. Jmenovat je možní také světelné a zvukové objekty na obchodním domě Baťa na Václavském náměstí či objekty Edisonově transformační stanici v Holešovicích.

Avantgardní film a videoart v emigraci

Alexandr Hackenchmied po emigraci do USA, kde pracoval pod zkráceným jménem Hammid, navázal spolupráci s později také partnerství s Mayou Deren. Ve vzájemné autorské spolupráci vznikl film: "Soukromý život kočky". Alexandr Hackenschmied stál u zrodu prvního IMAX filmu. Spolupracoval od roku 1961 s Francisem Thompsonem a jako spolurežisér a střihač vytvořil v tomto týmu řadu multiprojekčních a IMAX filmů pro světové výstavy. V roce 1966 obdržel s Francisem Thompsonem Oscara za multiprojekční krátký film "Žít".

Na spolupráci s Francisem Thompsonem navázal brněnský rodák Woody Vasulka. Ten v roce 1965 emigroval do New Yorku spolu se svojí ženou a spoluautorkou Islanďankou Steinou, která v Praze studovala housle a hudební teorii. Woody Vasulka pracoval jako asistent střihu s Francisem Thompsonem. V roce 1971 s Andreasem Mannikem založili divadlo mediálního umění nesoucí název "The Kitchen“. V USA se zabýval hudebními a kinetickými objekty také Frank Malina - Američan s českými kořeny.

Socialistické Československo: Laterna magika a Kinoautomat

V socialistickém Československu se multimédia rozvíjela zejména v rámci scénografie. Josef Svoboda použil zadní projekci s fialovým plátném, na kterém kombinoval akci s živým hercem a filmový obraz a pokusy s architektonickým řešením divadelního prostoru, do té doby převládala koncepce tzv. "kukátka". Jeho pokusy se zúročily na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu, kde spolupracoval na programu představení pro soubor Laterna magika. Jeho spolupracovníky byli v tomto souboru Alfréd Radok či Otomar Krejča.

Svoboda stanovil své vlastní scénografické postupy, snažil se i o inovaci v navrhování divadelních budov a interiérů pro divadla. V operním prostředí na Festspiele v roce 1969 použil mechanickou obrovskou lodní příď, která vyjela proti divákům. V inscenaci Mozartovy Kouzelné flétny v Mnichově použil jako vůbec první scénograf na světě laser. Inspiroval se americkým přistáním na Měsíci a z NASA si vyžádal fólii z měsíčního modul. Bylo to pro inscenaci Wagnerova Prstenu Nibelungova v Londýně.

S anglickým hercem a režisérem Lawrencem Olivierem použil také svůj trik "kapajícího" světla. Světelnou oponu vytvořil v inscenaci Čechovových Tří sester v divadle Old Vic v Londýně. Ve slavné spolupráci s italským režisérem Giorgiem Strehlerem v divadle "Piccolo teatro" nechal v závěru představení shořet obrovskou spirálu umístěnou nad jevištěm. To bylo v roce 1988 v inscenaci Goethova Fausta.

Samostatnou kapitolou v historii využití multimedií v umělecké tvorbě představuje tzv. kinoautomat. Ten se stal československou ozdobou výstavy EXPO'67 v Kanadě. Autorem byl Radúz Činčera, scenárista Pavel Juráček a režiséři Ján Roháč a Vladimír Svitáček. Jednalo se o první použití interaktivity, kdy divák zasahuje do děje a konfliktu hry. Tento filmový pokus časem a volbou zaznamenal obrovský úspěch ať už u předtavitelů komerčních velkých filmových společností, tak také na poli akademickém, kde se oceňovala inovace volby konfliktu a vlastně vytvoření zcela nové narativní formy podobající se Teorii her. Pod vlivem novějších technologií tento model rychle zastaral, takže zůstal jen ve fázi prototypu a nějakého masovějšího uvedení do hlediště kin či snad dokonce vlivu na filmovou produkci nezaznamenal.
V 60. létech se výtvarník Zdeněk Sýkora začal věnovat malbě struktur generovaných počítačem. Při jejich komponování využíval kupř. Generátor náhodných čísel.

Nová média se začala významněji šířit s příchodem nové multimediální elektroniky a osobních počítačů, které umožnily snadnou kreativní práci s fotografiemi, videem a zvuky.

Last modified: Wednesday, 8 June 2016, 8:39 AM