9.2. Koncept zprostředkování - mediace

Výše naznačené úvahy lze shrnout do konstatování, že média zprostředková­vají kontakt se společenskou realitou. Zprostředkování (mediace) přitom za­hrnuje několik různých procesů. Již jsme se zmínili o tom, že jde o spoléhání se na verze událostí a okolností, jež nemůžeme pozorovat osobně a přímo, a které se k příjemci dostávají zprostředkovaně z druhé ruky (skrze třetí stranu). Dále upozorňuje na úsilí různých aktérů a společenských institucí kontaktovat nás ke svému vlastnímu prospěchu (či pro naše předpokládané dobro). Týká se to politiků, vlád, inzerentů, učitelů, odborníků a nejrozmanitějších úřadů. Zprostředkování odkazuje také k nepřímému utváření představ o skupinách a kulturách, do nichž nepatříme.

Mediace ovšem také předpokládá určitou formu vztahu. Vztahy zprostředkovávané masovými médii jsou spíše odtažitější, neosobnější a slabší než přímé osobní vazby. Masová média neovládají veškerý tok informací, jemuž jsme vystaveni a který prostupuje všechny naše širší společenské vztahy, ale přítomnost médií je nepochybně velmi pronikavá.

k zamysleniV dřívějším chápání „zprostředkování skutečnosti“ se odrážel sklon předpokládat, že existuje hranice mezi veřejným prostorem, v němž je prostřednictvím masově mediovaných sdělení konstruován sdílený pohled na skutečnost, a osobní sférou, ve které mohou jedinci svobodně, bez omezení a přímo komunikovat. Další vývoj technologií však toto prosté rozlišení popřel, jelikož stále větší díl komunikace, a tedy i našeho kontaktu s ostatními a s celým naším prostředím, zprostředkovává technologie (telefon, fax, elektronická pošta apod.), a to na individuálním a soukromém základě. Důsledky této změny jsou stále nejasné a jsou předmětem nejrůznějších úvah.

Metafory spojené se zprostředkováním

Představa zprostředkování ve smyslu jistého média, jež vstupuje mezi nás a „realitu“, je prostě jen metaforou, která navíc vyvolává potřebu užívat při výkladu podstaty role médií další metafory. Pro popis této role se užívá několika různých výrazů odrážejících různé aspekty záměrnosti, interaktivity a účinnosti. Zprostředkování (mediace) může znamenat nejrůznější věci od neutrálního informování přes dohadování až po snahy o manipulaci a ovládání. Rozdíly je možné postihnout následujícími obraznými pojmenováními, která vyjadřují různé způsoby, jimiž nás média – možná – spojují s realitou.

duleziteMédia tedy lze chápat jako:

  • okno, jímž lze vidět události a zkušenosti a které nám rozšiřuje rozhled a umožňuje na vlastní oči – tedy bez zásahu jiných – vidět, co se děje;
  • zrcadlo událostí ve společnosti a ve světě, což vnuká představu věrného odrazu (přestože je stranově obrácený a může být poněkud zkreslený);
  • filtr (také strážného či „gatekeepera“), který – ať už záměrně či bezděčně – třídí vybrané části získané zkušenosti a upozorňuje na ně, zároveň potlačuje jiné náhledy a názory;
  • ukazatele, průvodce či vykladače, který ukazuje, kudy se má jít, a dodává smysl matoucím či útržkovitým sdělením;
  • fórum či platformu sloužící k předložení informací a idejí veřejnosti, často s možností reakce a zpětné vazby;
  • plátno nebo bariéru, což naznačuje, že média nás mohou nabídnutým fa¬lešným obrazem světa – ať už prostřednictvím únikové fantazie či propagandy – odříznout od skutečnosti.

Některá z těchto obrazných pojmenování lze najít i v definicích nabízených samotnými médii – zvláště pokud jde o pozitivnější pohledy, týkající se rozšiřování našeho chápání světa, zajišťování integrace a kontinuity a propojování lidí mezi sebou. Dokonce i představa filtru je často vnímána v pozitivním významu – akceptuje se jako výběr a výklad něčeho, co by se jinak stalo nezvládnutelnou a chaotickou záplavou informací a dojmů.

duleziteUvedené přístupy k procesu zprostředkování představují dostatečně širokou nabídku rolí, jež jsou médiím přisuzovány: pokrývají celou škálu od modelu otevřenosti a rozmanitosti až k modelu řízení, ovládání a kontroly, popřípadě od neutrality a prostého odrážení skutečnosti k pojetí role médií jako zúčastněné a aktivní. Je příznačné, že ani jeden z těchto přístupů nebere v úvahu interaktivní možnosti novějších médií, v nichž se „příjemce“ stává „podavatelem“ a pro média nachází užití v interakci se svým prostředím. Tato úvaha naznačuje, do jaké míry mohou nové technologie vést k revolučním změnám, neboť „vzájemné zprostředkování“ („intermediace“) může nahradit či doplnit proces zprostředkování
(mediace).

Last modified: Wednesday, 8 June 2016, 8:39 AM