8.2. Proč zkoumat obsah médií

Důvody pro systematické studium médií pramenily nejprve ze zájmu o možné – záměrné či nezáměrné – účinky masové komunikace a z přání porozumět působení obsahu na publikum. Obojí vychází z potřeb komunikátorů. Zájem se soustřeďuje především na informační obsah zpravodajství, na zobrazování zločinu, násilí apod., v zábavě určené širokému publiku pak na použití médií jako nástrojů propagandy a na roli médií ve vztahu k rasovým či jiným předsudkům.

Pojetí textu
Pojem text lze užívat ve dvou základních významech:

  • Jeden z nich odkazuje k samotnému sdělení – míní se tím tištění dokument, fil, tv program nebo notový záznam
  • Druhý termín se vyhrazuje pro smysluplný výsledek setkání mezi obsahem a příjemcem. Např. tv program se stává textem v momentě čtení tj. když jeho interakce s publikem aktivuje některé z významů či uspokojení, které je schopen vyvolat.

Obsah masových médií je tudíž principiálně polysémický, má pro své čtenáře mnoho možných významů.

Diferenční /usměrňující/ kodování

KÓDY jsou systémy významů, jejichž pravidla a konvence sdílejí členové příslušné kultury nebo toho, co lze nazvat interpretativní komunitou( např. soubor příznivců téhož mediálního žánru, autora nebo účinkujícího).

Otevřené versus uzavřené texty
Otevřený text je takový, jehož diskurz se nepokouší přinutit čtenáře k přijetí jednoho určitého významu nebo interpretace. Rozlišení mezi otevřenými a uzavřenými texty je potenciálně významné i pro zkoumání přítomnosti ideologie v masové komunikaci.

Vyprávění
Hlavní funkcí vyprávění je pomáhat porozumět souhrnům faktů. Pomáhá prostřednictvím lidských motivů logicky spojovat zlomkovité výjevy, ať už fiktivní, nebo realistické. Vyprávění často závisí na předpokladu o reálnosti a dojem své reálnosti se snaží posilovat dovoláním se logiky, normality a předvídatelnosti lidského chování. Existují různé techniky psaní a filmování, které zdůrazňují realismus. V prvním případě dosahují kýženého výsledku přesné, jakoby dokumentární popisy a konkrétní logické a souvislé vyprávění.

Mediální texty formované na základě rodu (gender)
Mnoho autorů tvrdí, že tzv. mýdlová opera (soap opera) jako žánr je vnitřně, rodově formovaná jako ženské vyprávění a to způsobem svých charakteristik, prostředí, dialogů a také postavením mužských a ženských rolí. Naopak tzv. akční seriály jsou formovány mužsky.

Přístup k textu z hlediska kultury:

  • mediální texty jsou spoluvytvářeny svými čtenáři,
  • texty mohou být diferenčně zakodovány,
  • texty jsou polysémické – mají mnoho významů,
  • mediální texty mají vztah k jiným textům, zapojují různé vypravěčské formy,
  • texty jsou realistické nebo fabulativní.

K vědě o znacích

Znak je hlavní fyzický nositel významu v jazyce. Zvuk nebo obraz, který slyšíme nebo uvidíme a který obvykle odkazuje k nějakému předmětu, nebo aspektu reality, o němž si přejeme komunikovat se nazývá referent (vnější skutečnost). V lidské komunikaci používáme znaky ke sdělování významu o předmětech ze světa zkušenosti ostatním. Fyzický prvek slovo, obraz, zvuk nazýváme označující (signifier) a pro mentální koncept vyvolaný fyzickým znakem v daném jazykovém kodu je používán termín označované (signified).

Konotace a denotace
Denotace je pospána jako první poukaz znaku, neboť v rámci znaku popisuje vztah mezi označujícím (fyzický aspekt) a označovaným(mentální koncept). Konotace se vztahuje k druhému poukazu znaku odkazujícímu k asociovanému významu, který může být vykouzlen označovaným předmětem.

Užití sémiologie
Sémiologický přístup je aplikovaný na texty, které zahrnují více než jeden znakový systém, a na znaky pro které není ustanovena žádná gramatika ani slovník. Text má svůj vlastní skutečný, více nebo méně daný, a tudíž objektivní význam, bez ohledu na zjevný záměr podavatele či selektivní interpretaci příjemce.

  • Texty mají významy vestavěné prostřednictvím jazyka.
  • Významy závisejí na širším kulturním a referenčním rámci.
  • Texty představují procesy označování.
  • Znakové systémy mohou být dekodovány na základě znalosti kultury a znakového systému.
  • Významy textů jsou konotativní, denotativní, nebo mýtické.

Svoboda a nezávislost
Navzdory mnoha již popsaným institucionálním a organizačním tlakům by obsah komunikace měl odrážet nebo vyjadřovat ducha svobodného projevu.

Rozmanitost projevu
Rozmanitost je po svobodě druhým nejčastěji se vyskytujícím termínem v diskurzu o jednání.

Objektivita a zpravodajství
Zpráva by měla spolehlivě referovat o tom, co se skutečně ve skutečnosti děje. Ptáme se zda daná fakta jsou přesná a jestli jsou dostatečná k vytvoření adekvátního popisu – to je kritérium úplnosti.

Odraz nebo zkreslení reality
Předpojatostí v obsahu zprávy se zpravidla rozumí zkreslení reality. Existuje mnoho druhů zpravodajské předpojatosti. Obsah masových médií může být posuzován podle společenských norem. Nejrelevantnějšími kritérii jsou nezávislost a rozmanitost. Tyto kvality mohou být v mediálním obsahu měřeny.

Typický mediální obsah v sobě odráží nerovnosti ve společnosti, jde především o diskriminaci třídy, rodu a působení dominantní ideologie či komercionalismu a jiné formy vykořisťování. Hlavním úkolem analýzy obsahu by mělo být odkrývání těchto tendencí a jejich působení.

Last modified: Wednesday, 8 June 2016, 8:39 AM