2. Občanská angažovanost a média

duleziteObčanská angažovanost ( anglicky community involvement ) je termín označující zájem o věci veřejné a aktivní účast v občanské společnosti . Občansky angažovaný člověk vykonává některé z následujících činností, považuje je za svou povinnost vůči společnosti:

  • Pravidelně se účastní voleb do zastupitelských orgánů obce i státu.
  • Sleduje politickou situaci ve sdělovacích prostředcích.
  • Zastává funkci v nějakém samosprávním orgánu.
  • Je členem politické strany nebo politického hnutí.
  • Vyjadřuje se k veřejným záležitostem prostřednictvím petic , otevřených dopisů , demonstrací , stávek a podobně.
  • Pomáhá organizovat takové akce.
  • Komunikuje se svými zastupiteli, klade jim otázky ohledně výkonu jejich funkce.
  • Účastní se veřejných diskusí o problémech společnosti, nevyhýbá se konfrontaci svých názorů s jinými.

Ve svobodných státech je právo na tyto aktivity garantované každému občanovi. V totalitních systémech bývá toto právo naopak potlačováno, aktivita je povolena jen, pokud jednoznačně vyjadřuje podporu vládnoucí straně.

Novináři jako hlídací psi demokracie
Těžko popřít fakt, že demokracie bez médií je více než omezená, dá-li se vůbec demokracií nazývat. Média dávají demokracii možnost vzniku, a ať už se přikloním k jakékoli definici demokracie, všechny vyžadují informovanost lidu. K tomu, aby médium povýšilo z informátora na hlídacího psa je zapotřebí investigativního přístupu.

Existence tzv. svobodných médií, (ta nesvobodná není možné považovat za hlídací psy, ale za jiná poslušná “zvěřátka”) ale není pro demokracii samospásná. Tvoří je novináři. Lidé, kteří jsou unavitelní, ovlivnitelní (vědomě i nevědomě, zdarma i za úplatu), k investigativní práci často málo kvalifikovaní a někdy politicky zaujatí. Myslící člověk se o politiku nutně zajímá. Člověk zajímající se a píšící o politice je z mého pohledu nutně politicky vyhraněný. Tím nemyslím nic extrémního. Je ale zkrátka dané, zda ho to táhne více doleva či doprava. Například v rámci politologie je za nutný předpoklad politologa považována politická objektivita. Existenci tvora v politice erudovaného, ale nezaujatého pokládám za sci-fi.

Novináři však mají také své povinnosti vůči šéfredaktorovi a závazky vůči chlebodárci, tedy majiteli média. Šéfredaktor vyžaduje denní přísun prodejních titulků na hlavní stránku či do upoutávky a majitelé zase zisk. A ten většinou vzniká na základě prodejních titulků z hlavních stránek a upoutávek.

Situace takového schopného, kvalifikovaného investigativního novináře tedy vůbec není jednoduchá. Navíc musí dávat dobrý pozor, aby jen tak trochu štěkal, případně mírně vrčel. Jakmile totiž kousne, bude kousnut taktéž, a to od prvně kousnutého, případně od regulátora. (Pokud ho dřív nezakousne vydavatel.) Do svého “to-do listu” si pak zapíše “NAJDI SI PRÁVNÍKA!” a do diáře termín soudního stání. Na několik měsíců až let má o legraci postaráno.

zajímavostNapadá mě tedy takové malé štěkací šestero:

  • Měj kontakty, ale s nikým nebuď kamarád!
  • Buď objektivní a “aktivně konfliktní” zároveň!
  • Splň denní plán, ale buď investigativní!
  • Pracuj dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale nezapomínej na vědomí a svědomí šéfa!
  • Štěkej a vrč, ale jen potichu. Rozhodně nekousej!

Ovšem primárně kousat by měl divák či čtenář, obecně tedy veřejnost. Investigativní novinář by měl “pouze” poskytovat návrh proč kousnout či ne. Taková kousací funkce vyžaduje větší míru porozumění od veřejnosti (a samozřejmě schopnost novináře nejen zjistit a definovat, ale i vysvětlit).

Veřejnost má ale ještě více neduhů než samotný novinář. Jedním z hlavních nedostatků je fakt, že veřejnost je masa, jejíž IQ je v průměru nižší, než IQ jedince, kterého si každý novinář představuje jako svého ideálního čtenáře. A tak z pohledu ekonomického nezbývá, než psát TAK, ABY bylo pochopeno. Bohužel je ale psáno i TO, CO může být pochopeno. Rozlišovací schopnost jistě nění daná jen mírou inteligence, ale jistě i zájmem. Nezájem o politiku je často označován za syndrom postkomunistických zemí. A tak se moc těším, až budou pisatelé i čtenáři, volitelé i voliči z generace, která již postkomunistická není a začne se tedy zajímat více. Netknutost nové generace komunismem sebou nese i neznalost nebezpečí, které hrozí z každého nedemokratického systému. O to více bude potřeba štěkacích psů a kousací masy.

ke studiuPoužitá literatura: http://www.czwikileaks.cz/news/media-jako-hlidaci-psi-demokracie-aneb-pes-ktery-ma-stekat-ale-kousat-nesmi

Last modified: Wednesday, 8 June 2016, 8:39 AM