8.1 Etika médií optikou filosofa a esejisty Gillese Lipovetskeho

8. 1 Etika médií optikou filosofa a esejisty Gillese Lipovetskeho

literaturaNeuškodí si v daných souvislostech uvést, jak vidí problematiku etiky médií zkušený francouzský filosof a esejista Gilles Lipovetsky:

Při četbě žurnalistické literatury o médiích cítíme mlhavé omládnutí, návrat do krásných let zanícených protestů proti světu zboží, konzumu a „organizace zdání“. Vše působí dojmem, jako by se novináři obrátili k sice nelze situacionistické kritice „společnosti spektáklu“…V naší době, kdy média sledují triumf peoplemetrů a marketingu, show a frenetických rytmů, se již spása neočekává od zaměstnaneckých rad, nýbrž od čtenářů či uživatelů audiovizuálních zařízení a od návratu k informační etice. Novým nástrojem zápasu proti informačnímu zneuctění je hlas svědomí.

Znovu se objevují informační charty a kodexy správného chování s cílem zlepšit metody sebekontroly a uplatnit princip úcty k soukromému životu… Někteří, dbalí o návrat autority profesionálních povinností, se přimlouvají za nezávislou regulační instanci – vnější vůči všem médiím, avšak ustanovenou výrokem samotné profese – jejímž úkolem by bylo garantovat etičnost. Jiní se domnívají, že dbát na úctu k morálce je věcí každého tiskového podniku a jednou z cest, jak k tomu dospět, je zavést po vzoru některých anglosaských listů funkci ombudsmana. Další zas podtrhávají myšlenku zesílené úlohy veřejnosti…Ať tak či ona, etika médií je v centru pozornosti.

Čím větší nátlak představuje udržení čtenářstva, tím více se každý ohání deontologickými požadavky; čím silněji převažují ekonomické úvahy, tím více se vzmáhá problematika poctivosti a úcty k veřejnosti; čím více přímý přenos mění strukturu informace, tím zanícenější jsou debaty o pravdivosti a žurnalistické odpovědnosti; čím více „sedmá velmoc“ prezentuje svůj vliv, tím více je diskusí o nových hranicích povinnosti vůči pravdě a oprávněných mezích svobody vyjadřování (in G. Lipovetsky, s. 256).

Oživení zájmu o zodpovědnost sice nelze odloučit od zvýšení počtu prohřešků vůči profesním pravidlům (neověřování fakt, lživé reportáže, pronikání do soukromého života), musíme se však podle Lipovetského vyhnout bezvýhradným nářkům na úpadek kvality informací a deontologie (deontologie - zkoumání povinnosti a mravní závaznost) novinářů. Hovoří se o úpadku demokracií, který se zrcadlově projevuje i v úpadku novinářského řemesla.

Současné oživení povinností tisku zároveň kotví v nových podmínkách novinářského povolání, jemuž hrozí, že se rozplyne v mlhovině „komunikace“, jak trefně poznamenává Lipovetsky. Základem nového deontologického tázání je hledání profesní identity.

Znovuoživení principu novinářských povinností slouží především určitému demokratickému právu – svobodě tisku. V postmoralistních společnostech povinnost není bezpodmínečná. Stává se nástrojem, který má ochránit soukromá i veřejná práva.

duleziteMediální etika sice vyhlašuje za svůj cíl vytvoření zodpovědnějšího tisku, který bude více ctít občany i pravdu, nicméně zároveň zůstává dříve neznámým faktorem zvýšené exponovanosti samotné mediální moci.

Hledáme novou otevřenou podobu demokratické etiky, která méně dbá o definitivní odpovědi a více o podstatu problému. Není kategorická, nýbrž propedeutická; není idealistická, nýbrž postmoralistní.

Last modified: Wednesday, 8 June 2016, 8:39 AM