Případová studie, kazuistika, příklad (aplikace teorie do praxe)

literaturaCtnosti k člověku patří od antiky aneb Havlovo senzorium

Ctnosti, jak se většina z nás na vlastní kůži přesvědčila, jsou důležité v osobním životě i v tom občanském. Náš současný prezident, Václav Klaus, ve svém projevu na státní svátek 28. 10. 2011 hovoří o věcech podstatných. Když se zmiňuje o tradičních hodnotách, ví dobře, že k nim patří ctnosti, a proto je připomíná. Je si vědom toho, že bez nich se jako lidé neobejdeme. K danému tématu mají vždy co říci i spisovatelé. V předmluvě ke knize Oty Pavla napsal Arnošt Lustig, jedna z našich velkých literárních osobností: „Literatura je už po deset tisíc let nenahraditelným klíčem k duši a k povaze a k sklonům člověka, drží stráž nad ctnostmi, bez nichž je člověk jen polidštěné zvíře.“ Ctnostmi a hodnotami se zabýval i náš první polistopadový prezident, Václav Havel, o němž v Lidových novinách napsali, že byl „mocnář ducha“, stejně jako prezident Osvoboditel, Tomáš G. Masaryk. A dodejme, že Václav Havel byl zase označován, jak jsme poslední dobou vícekrát slyšeli, jako prezident „Obroditel“. Měl ve svém senzoriu schopnost vnímat a pěstovat řadu ctností. Dovedl lidi spojovat, bojoval za druhé, za lidská práva, byl si vědom toho, že demokracie není bezbolestná. Zdůrazňoval takové univerzální hodnoty lidstva, jako je pravda a láska. Bez nich si vůbec těžko dovedeme představit něco autentického, ryzího, mířícího k podstatě života.

Václav Havel byl člověk smíru, velkorysosti. K jeho ctnostem patřila odvaha, odhodlanost, obětavost, byl laskavý a tolerantní, vlídný a ohleduplný. Naslouchal druhým, byl „advokátem utlačovaných“. Zaujal svou lidskostí, kreativitou, nescházel mu smysl pro humor, byl schopen prožívat radost. Máme ho ve vzpomínce jako člověka vize a naděje. Víme, že tři základní křesťanské ctnosti jsou: víra, naděje a láska. On o nich svým způsobem věděl a byly zakotveny v jeho jednání, v jeho úctě ke slovu. Co se jevilo až jako plachost, byla u této osobnosti spíše pokora. Vedl nás vědomě k přesahu. Možná si to plněji uvědomujeme až po jeho odchodu na druhý břeh. Vnímal transcendentno, ale nebyl dogmatický, byl to svobodný duch. Ctil tajemství. Věroučně úzkoprsá a prkenná vyjádření mu šla proti srsti.

První polistopadový prezident zůstává naší inspirací, ukazatelem na cestě ke ctnosti, kterou bezpodmínečně potřebujeme v životě soukromém i občanském. On není modla, tou se rozhodně necítil být, není člověkem bezhříšným, ale je někým, kdo vzal životní cestu vážně a nechal nám tu inspirativní odkaz, který poukazuje k podstatě hledání.

Olga Nytrová

Last modified: Wednesday, 8 June 2016, 8:39 AM