Shrnutí

souhrnEmocionálně dospělý člověk dokáže zacházet se svými city. Dovede se ovládat, mít nadhled a odstup, není ve vleku událostí. Nejprve přemýšlí a pak mluví, zná svou míru, není sebestředný a vztahovačný. Umí přijmout břímě odpovědnosti. Na péči o duši nás upozorňuje Sókrates, z českých filosofů Jan Patočka, Radim Palouš, Anna Hogenová.

Emocionálně dospělý člověk ví, že manipulaci ze strany druhého je třeba vzdorovat, naučit se na ni vhodně diplomaticky reagovat. Nikdo z nás se nevyhne životním krizím. V nich si člověk přetvoří svoji hierarchii hodnot, srovná priority, hlouběji porozumí sám sobě i svým vztahům s ostatními lidmi. Za svého života také doprovázíme své prarodiče a potom rodiče ke smrti a tím se také už sami smiřujeme s tím, že i nás se bude smrt týkat a že je velkým životním úkolem se s ní smiřovat.

Nezdravý přístup ke smrti, který je pro dnešní dobu příznačný, se pomáhá napravovat i za pomoci paliativní péče. Také rozvoj hospicového hnutí má člověku napomoci smířit se s odchodem na druhý břeh. Dnes široce diskutovaná eutanazie je etickým dilematem. Odpovědí na otázky legalizace eutanazie jsou právě i rozšiřující se možnosti paliativní a hospicové péče.

Last modified: Wednesday, 8 June 2016, 8:39 AM