Případová studie, kazuistika, příklad (aplikace teorie do praxe)

literaturaPřípadová studie, kazuistika, příklad (aplikace teorie do praxe)

Jak vnímá Desatero veřejnost

O tom, jak vnímá Desatero veřejnost, podává například svědectví článek v časopise Instinkt. Autor, Libor Budinský, předložil několika respondentům následující verzi Desatera a požádal je o výklad:

  1. Nebudeš míti jiné bohy mimo mne
  2. Nevezmeš jména Božího nadarmo
  3. Pomni, abys den sváteční světil
  4. Cti otce svého i matku svou
  5. Nezabiješ
  6. Nesesmilníš
  7. Nepokradeš
  8. Nepromluvíš křivého svědectví
  9. Nepožádáš manželky bližního svého
  10. Nepožádáš statků bližního svého

(podle katechetické formule, kterou poprvé použil sv. Augustin v 5.stol).

A nyní si pčlivě přečtěte a analyzujte odpovědi zástupců různých skupin lidí, kterým bylo Desatero předloženo ke komentování.

Prodavačka, 29 let

„Desatero přikázání jsou pravidla, která by se měla dodržovat. Vzpomenu si jen na čtyři.“

1. To mě netrápí, nevěřím v boha, věřím jen v nadpozemské síly. Kdyby byl bůh, tak by nedopustil, co všechno se děje.

2. Kdybych věřila, asi bych jméno nadarmo nebrala, ale takhle to nemá smysl.

3. Světit neděli je sice hezké, ale já si to zařídím, jak to potřebuji, třeba si dám klid v sobotu. Ale chápu, že to má význam. Na jeden den je potřeba vypnout.

4. Bez rodičů bych tady nebyla, ale zachovali se ke mně tak, že k nim necítím žádnou velkou úctu.

5. S tím také souhlasím. I když chápu, že když někdo někomu zabije blízkého člověka, chce se pomstít.

6. Nevěra by neměla být, není to dobré, ale za určitých okolností k ní dojít může. Je to menší problém než krádež nebo zabití. Ve fungujícím vztahu nemá místo, ale když to neklape, tak hormony zafungují a může se to stát. V takové situaci jsem se jí také dopustila.

7. Nikdy jsem nic neukradla, skutečně, ani jednou.

8. Lež je relativně přípustnější. Když jsem občas lhala, bylo mi to líto a věděla jsem, že to není dobře, ale bylo to jednodušší než říci pravdu.

9. Chodila jsem s ženatým mužem a nebyl to příjemný pocit. Byla jsem mladá, nechtěla jsem se vázat a on mi říkal, že mají volnější vztah a jeho žena také někoho má, ale trochu jsem výčitky svědomí měla.

10. Občas někomu závidím, ale pak si říkám, že tomu dotyčnému zase chybí něco jiného, co mám třeba já. Možná závidím těm, kdo mají lehčí život.

Studentka práv, 24 let

„Desatero pro mě asi nic neznamená, nikdy jsem se tím neřídila. Vzpomenu si na čtyři příkazy.“

1. Nejsem věřící, a tak se mě to vůbec netýká.

2. To je stejné. Kleju, ale nevadí mi to.

3. Neděle pro nás byla vždycky dnem odpočinku, kdy rodina byla spolu. Ale sama to nepraktikuji a nijak mi to nevadí.

4. Moje úcta k rodičům je poměrně velká. Není to vynucené zvenčí, nějakým příkazem, ale je to pro mě přirozené. Mám výčitky svědomí, když nemám na rodiče čas a nemohu za nimi jet.

5. Dovedu si představit, že bych zabila kvůli někomu blízkému.

6. Nevěrná jsem byla. Myslela jsem si, že budu mít výčitky svědomí, ale zas tolik jich nebylo. Nevěru odsuzuji u jiných, ale u sebe ne. Prostě: stalo se to a tak to je.

7. V dětství jsem to porušila několikrát. Ale spíš se to týkalo drobností, na návštěvě jsem ukradla hračku nebo dědovi krásnou propisku. Věděla jsem, že je to špatné, a hrozně jsem se styděla, i když se na to nepřišlo. Dnes už nic takového nedělám.

8. Někdy lžu. Spíše jsou to takové výmluvy, které mi usnadňují život, ale nemyslím si, že by to bylo něco zásadního. Když lež neublíží, tak ji neberu jako něco špatného.

9. Porušuji – spíš v myšlenkách.

10. Nezávidím. Jediné, čím jsem si jistá, je, že nejsem závistivá.

Podnikatel, 48 let

„Desatero vnímám jako morální kodex, který ale zahrnuje i některé přežité příkazy. Vzpomenu si na sedm přikázání.“

1. Nikdy jsem nevěřil v jednoho boha. Věřím v princip, který je nad námi a kterému jsme osobně odpovědní.

2. Stejné je to se jménem, nepovažuji to za zákaz, který by hrál větší roli.

3. Neděli nesvětím. Pracuji, kdy chci, a kdy chci také odpočívám. Každý den je pro mě svátkem.

4. Úctu k rodičům bych měl mít větší. I když je mám rád a vážím si jich, často na ně zapomínám. Trápí mě to a občas si to vyčítám.

5. „Nezabiješ“ vnímám absolutně v rozměru vraždy. Na druhé straně ale toleruji sebevraždu nebo eutanazii.

6. Byl jsem relativně často nevěrný, ale nevnímám to jako těžký hřích. Vždycky to bylo v situaci, kdy partnerství nějak neklapalo. Za některé nevěry jsem se ale styděl, s odstupem času vím, že byly hloupé a zbytečné.

7. Dřív, hlavně v době dětství a dospívání, jsem sem tam něco ukradl, zvláště když to jakoby nebylo ničí. Dodnes cítím výčitky, že jsem to neměl dělat. Teď už nic takového nedělám.

8. Lež používám jako prostředek nejrůznějších výmluv. Myslím si ale, že jsem tím nikomu neublížil. Proto si ji ani nevyčítám.

9. Rozhodně bych nechtěl, aby se kvůli mně rozpadlo nějaké manželství nebo abych někomu způsobil problémy. Myslím, že se mi to ani nikdy nestalo.

10. Výjimečně závidím, ale jen těm, kdo si svůj majetek nezaslouží. Vadí mi třeba zbohatlíci, kteří své jmění „nakradli“. V běžném životě moc nezávidím.

Učitel, 35 let

„Desatero je elementární a geniální právní kodex shrnutý do deseti vět. Znám všech deset.“ Snažím se jím řídit.

1. Člověk by se neměl zaklínat svatým a dělat si božstva z věcí. Snažím se o to, ale v jazyce mi samozřejmě občas nějaká kletba uteče.

2. Nedodržuji úplně zákaz práce a třeba jdu v neděli nakoupit, ale jinak se snažím sváteční den světit.

3. Své rodiče se snažím ctít. I když nejsou dokonalí, úcta k předkům je pro mě základem orientace ve vztahovém světě.

4. Setkal jsem s utrpením lidí, kteří žít nechtěli, a mám s tím velký etický problém, který nedovedu vyřešit. Stejně tak sebevraždy. Rozumově chápu, ale eticky nemohu přijmout.

5. Nevěrný jsem byl. Nežiji monogamním způsobem, ale mám to sám pro sebe vyřešené.

6. „Nepokradeš“ je základ trestního práva. Nevzpomínám si, že bych v dospělosti něco ukradl. Nanejvýš si vypaluji cédéčka.

7. Člověk by neměl lhát, aby druhého využil. Já nemluvím vždycky jen pravdu, a když jsem donucen okolnostmi, tak lžu, i když z toho mám výčitky svědomí. Lžu, ale nelžu rád.

9. Snažím se vyhnout tomu, abych u jiných ohrozil manželství. Ale některá manželství nefungují a myslím, že překročení tohoto přikázání se dá lidsky pochopit.

10. Závist a chamtivost pro mě představují velmi ošklivé lidské vlastnosti a mám štěstí, že jsem něčeho podobného ušetřen.

(Budinský, L.: „Hříšní lidé národa českého“ – Je Desatero Božích přikázání přežitek, nebo nejlepší kompas na cestu životem?, Instinkt, 2006/06, 5. 10. 2006)

Last modified: Wednesday, 8 June 2016, 8:39 AM