5.5 Škála hodnot a hledání norem

5.5 Škála hodnot a hledání norem

Hledání škály hodnot

Otázky svobody, odpovědnosti a svědomí jsou neodmyslitelně spjaty s hledáním škály hodnot, norem. Mravní postoje si artikulujeme v kódu své doby, v nových souvislostech, o nichž přemýšlíme v civilizačním kontextu. Mravní korupcí je, když ustupujeme od poznaného lidského optima.

Soulad hodnot je jednou ze zásadních podmínek v oblasti, která patří k těm nejdůležitějším pro většinu z nás, pro partnerský vztah. Morálně založená žena (muž) určitě nebude chtít žít s partnerem, který podniká a přitom nectí základní morální zásady (kodifikované již v Desateru), například tuneluje, je nakloněn korupci, krátí stát na daních, s partnerem, který nerespektuje hodnoty, respektované tím druhým, či je dokonce zesměšňuje, pohrdá kulturou, vzděláním, nezamýšlí se nad smyslem života, nedrží slovo, nemá charakter atd.

otazky k zamysleniZamyslete se, přáli byste si žít s někým, pro koho hodnoty nic neznamenají, nectí je? Obvykle přece trvalost partnerského vztahu zaručuje právě obdobný přístup k hodnotám.

Jak vnímat Desatero v dnešní době

Naše evropská kultura vyrostla na křesťanských základech, a proto k jedné ze základních a stále respektovaných etických norem patří biblické Desatero. Je normou s již více než dvoutisíciletou tradicí a definuje určité základní hodnoty, uznávané v naší kulturní oblasti. Vracíme se k ní i v současnosti, kdy hledáme nový přístup k hodnotám, chceme je nově vyložit a dát do souvislostí – vyjasnit dnešním jazykem, příměry a příběhy ze současnosti.

Ať už si myslíme o Desateru cokoliv a jsme věřící či ateisté, nemůžeme popřít, že řada z jeho „doporučení“ zůstává vodítkem a směrovkou i v dnešní době. K nejdůležitějším a stále platným zásadám například patří, aby člověk nikoho nezabil, s nikým nesmilnil, nikoho neokradl a nikomu nelhal. Lepší systém pravidel zatím naše „západní civilizace“ nemá, proto je nutné jeho váhu vzít v potaz. K tomu si připojme výrok z Ježíšova Horského kázání: „Nečiňte druhým, co nechcete, aby činili vám,“ a obdobnou formulaci, na které se shodlo grémium deseti předních světových politiků: „Co nechceš, aby činil tobě, nečiň ty druhému.“ (podrobně in H. Küng)

zajimavostJak chápou Desatero studenti UJAK

V dnešní „postmoderní době“ se řada lidí, především těch mladších, staví k Desateru velmi skepticky a spojují ho pouze s křesťanskou vírou, aniž by si uvědomovali jeho přesah. Následující dvě ukázky ze seminárních prací studentů UJAK nám mohou upřesnit představu, jak dnešní generace chápe výklad Desatera a co je schopna za jeho tezemi vidět. V prvním případě svůj postoj vyjadřuje studentka denního studia. Ve své seminární práci z etiky na katedře SMK, která analyzuje Desatero, autorka uvádí:

Díky své seminární práci jsem se poprvé zamyslela nad tím, zda lidé v dnešní době dodržují Desatero přikázání. Je to velmi individuální, ale přesto i ateisti dodržují většinu těchto zásad. Každopádně vím, že jsem ráda za to, že nějaký takovýto etický kodex zde je. Já osobně se asi nikdy neztotožním s prvními dvěma přikázáními, ale je to dané pouze tím, že jsem naprostý ateista. Nikdy jsem ani k víře nebyla vedena. Není to tím, že by mi to zakazovali, ale neměla jsem tu potřebu. Naprosto věřím v sebe, ve svou rodinu, ve schopnosti, a když je mi špatně, nebo něco nevychází podle mých plánů a představ, modlitbou to určitě neřeším. Přesto naprosto respektuji lidi, kteří věřící jsou, stejně jako věřím, že oni respektují nás, ateisty.

Jak známo, žádoucí je, aby si student zpracovával téma, které v něm vyvolává otazníky a kde má pocit, že potřebuje věci analyzovat a chápat souvislosti. Obvykle se ukazuje, že člověk má ve své osobní historii nějaké břemeno, které si potřebuje reflektovat. Tato skutečnost platí i pro druhou citovanou studentku, zralejší osobnost z kombinovaného studia. Z citovaných pasáží můžeme vidět, že si rozborem významu jednotlivých přikázání sama pro sebe ujasnila mnoho souvislostí. To ostatně konstatuje i v závěru své seminární práce.

Rozhodla jsem se, že sepíšu své zamyšlení nad Desaterem přikázání. Jsem ateista, moji rodiče také, ale možná právě proto je zajímavé zamyslet se nad každým jednotlivým přikázáním a uvědomit si, kolik z těchto přikázání jsem převzala podvědomě za svůj etický a morální kodex, aniž bych je spojovala přímo s křesťanstvím. Rozhodně nepatřím ke znalcům Písma a mohu vyjádřit pouze svůj laický ateistický výklad Desatera přikázání, tak jak ho chápu já. Jak ho chápu v metaforách a přeneseném smyslu slova v normálním životě.

„Cti otce svého a matku svou, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.“ Toto přikázání může být považováno za jedno z nejjednodušších, ale zamysleme se nad ním. V případě, že máme k rodičům dobrý vztah, ctít je není ničím obtížným. Je ovšem velmi časté, že vztah rodičů k dítěti bývá komplikovaný, konfliktní, ale i nenormální. Jak může např. zneužívané nebo týrané dítě (ať už psychicky či fyzicky) cítit úctu k rodičům?

Já toto přikázání chápu v přeneseném slova smyslu. Např. můj otec je alkoholik a nemám na část dětství kvůli němu dobré vzpomínky. Ale ač je takový, a ač ho zrovna nemiluji, několikrát ročně ho navštěvuji, volám mu, a když se dostane do nesnází, ať při styku s úřady, nebo do finančních, tak mu pomohu. Nedělám to proto, že bych cítila povinnosti, jen proto, že je to můj otec a díky němu jsem na světě. To rozhodně ne. Ale je to spíše proto, že sám lituje své špatné volby: alkoholismu. A je mi ho líto. Zůstal sám a určitě si to uvědomuje. To musí být pro něj muka. Asi jsem s ním nepřerušila vztahy i kvůli babičce, kterou jsem velmi milovala. Měla bych výčitky i kvůli ní, jako její popření, jelikož to byl její jediný syn a v mých očích jí přinesl pouze zklamání.

Závěrem musím uznat, že Desatero přikázání je nyní pro mne mnohem významnější, než jsem si doposud uvědomovala. Jsem si vědoma svých zásad, ctím morálku a snažím se být dobrým člověkem, a to opravdu nemyslím jen jako nějaké klišé. Domnívám se, že pro život každého z nás je nezbytně nutné, aby se vyrovnal sám s sebou, uvědomoval si své klady a zápory, byl si vědom svých reakcí a ovládal své chování vůči lidem i vůči prostředí kolem sebe. Tak jak se chováme k ostatním, chová se okolí k nám. Napadá mě přísloví: „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.“ Ale když píši o Desateru, asi by bylo více na místě: „Nečiň jiným, co nechceš, aby bylo činěno tobě.“

Last modified: Wednesday, 8 June 2016, 8:39 AM