5.3 Schopnost prožívat naději je důležitou součástí lidské bytosti

5.3 Schopnost prožívat naději je důležitou součástí lidské bytosti

„Naděje je možná látkou, z níž je utkána naše duše.“        G. Marcel

Vůči naději se filosofie a psychologie chovala velice macešsky. Po staletí se filosofové a psychologové o naději téměř nezajímali. V naději nalézáme cosi jako náladu. Camus říká, že je nebezpečnou iluzí. Básník Paul Valéry mluví o „nedůvěře bytosti vůči přesným předpovědím jejího ‚ducha‘“. Pouze u filosofa Gabriela Marcela lze najít vážné pokusy o odhalení bytostného určení naděje. Fenomén naděje se opravdu do značné míry vymyká definicím. Pojmově vymezit se dají teprve vnější projevy naděje, její materializace. To však nikterak neznamená, že naděje je něčím mlhavým. Vždyť „život“ a „smrt“ jsou rovněž nedefinovatelné, a přesto nejsou něčím mlhavým.

zajímavost„Kde se naděje projevuje zcela konkrétně, kde se stává zcela evidentní a kde se nejzřetelněji projevuje celá její síla?“ Např. v nouzi a zoufalství nemocného člověka. Těžce nemocní nežádají přesnější definici cíle své naděje. Jejich lékaři nejsou vyzýváni, aby slibovali uzdravení. Nemocní vědí pravděpodobně lépe než zdraví, že tato restituce není možná. Jde jim o budoucnost, o jistotu jakési budoucnosti, že to není konec, který by byl prostě otvorem do prázdna, nic. Stačí jim přijatelné ujištění, že „to“ půjde dál, že po nemoci opět něco začne. Nezbytně nutné se tu zdá být jen vědomí, že lékař vše bezpečně ví a že s nemocným toto vědomí sdílí. Nemocný staví všechny síly do služeb této naděje o to víc, oč zoufalejším se stává. Obětuje jí svou kritičnost, svou skepsi, své rozumové úvahy.

Lze snadno dokázat, že pravá naděje tedy vzniká ze ztráty obyčejné, všední naděje. Ze zklamání při úplném zhroucení všech běžných iluzivních nadějí vzniká tajemným způsobem jiná naděje. V naději ztracených nalézáme transcendenci. Tento fakt lze nalézt a doložit i rozhovory s lidmi, kteří se pokusili o sebevraždu. Nejsou zde vzácností výpovědi, které přesvědčivě prokazují, že sebevražedný pokus nechce prostě docílit vymazání vlastní existence, dosáhnout nicoty. Přes veškerou zdánlivou iracionálnost těchto výpovědí jde o hodnověrná svědectví, že tito pacienti, sebevrazi, v zoufalství, v nejvyšší nouzi či v okamžiku poznání absurdity svého života slepě volí jako poslední prostředek, jak se z tohoto světa vymanit, sebevraždu.

Činí tak s pohledem zcela upřeným do budoucnosti, na něco, co jim snad dá poznat smysl, který jim v dosavadním životě zcela unikal. Jeden pacient po pokusu o sebevraždu řekl: „Neviděl jsme východisko, nesmyslnost života mě dohnala k zoufalství. Chtěl jsem vyzkoušet poslední prostředek a přesvědčit se, jestli přece jen neobjevím nějaký smysl, když se vším skoncuji.“

Přes pokus o sebevraždu zůstává tu ještě cosi budoucího; dokonce lze říci, že budoucí má být vynuceno sebevraždou. Totéž zaznívá v Baudelairově dopisu z 30. 6. 1848, kdy v předvečer sebevražedného pokusu píše: „Zabíjím se, protože věřím ve svou nesmrtelnost a protože doufám.“ Podobně francouzský katolický intelektuál a polemik Léon Bloy dává na jednom místě své tvorby promlouvat Bohu. „Uvrhnu tě v beznaděj, protože jsem Naděje.“

Antagonismus mezi zoufalstvím a nadějí vzal za základ ke svému fenoménu naděje i jeden z předních představitelů francouzského existencionalismu, Gabriel Marcel. Říká mezi jiným, že naděje je vlastně aktivním bojem proti zoufalství. (in G. Marcel, s. 248)

Když se zamýšlíme nad bolestí a utrpením v celostním, antropologickém smyslu, uvědomujeme si, že člověka nečiní skutečně nešťastným bolest a utrpení jako takové, nýbrž pochybnost o smysluplnosti dění. Skutečně zlé je pro člověka teprve to, když už neví, proč má bolest a utrpení snášet. Pak se zdá, že už nic nemá smysl. Člověk rezignuje, zahořkne, cítí se nešťastný. K nesmyslnosti pak často přistupuje bezvýchodnost. Člověk může snášet neuvěřitelně mnoho bolesti a utrpení, když ví proč a k čemu. Když ale tento smysl nevidí, ztratí naději. Cítí se zasažen ve svém nejhlubším nitru. Neměla by nám chybět síla brát život takový, jaký je, a pod jeho tíží vnitřně růst.

Last modified: Wednesday, 8 June 2016, 8:39 AM