Shrnutí

souhrnShrnutí

  • Člověk je ze své podstaty bytostí tázající se. Odpradávna se ptá nejprve po dobru a zlu. Nachází odpovědi ve své kultuře, v hodnotách, které vstřebal v rodině i ve školním prostředí. Navazuje na antické i křesťanské myslitele, uvažuje nad tím, co nabízejí současné humanitní vědy, na jejichž křižovatce etika leží. Jde mu o sebereflexi (radí psychologové), o péči o duši (radí filosofové). Lidské bytosti jde o dobrý život, tedy ne život plný zábavy a pohodlí, ale život, který je odpovědný a je v něm zřetelné, že člověk je tu pro druhé.
  • V životní situaci se nevyhneme základní etické otázce. Mají platit mravy, etická pravidla, zákony? I Sokrates tuto otázku řešil a místo útěku přijal ortel soudu a podvolil se platným zákonům.
  • Buberovské „jáství“ a „tyství“ nás zachraňuje před nicotou. Záleží nám na druhých, právě jedině v rámci vztahu k nim se rozhodujeme mezi dobrem a zlem.
  • Moudrost je kardinální ctností a lidé o ni usilují. Moudrý člověk jedná zrale, rozumně, odpovědně, s odstupem a nadhledem. Je vyrovnaný. Dokáže se poučit z chyb a neopakovat je.
  • Je třeba brát v potaz tradiční hodnoty. Navazujeme na předešlé generace a jejich poznání, nezačínáme na „zelené louce“.
  • Je třeba učit se aplikovat obecnou etiku na oblast, ve které působíme, znát profesní etiku, seznámit se s profesními kodexy. Vědět, že to základní se podle J. Sokola odvíjí od křesťanského Desatera. Člověk nemá zabíjet, krást, smilnit, pomlouvat, závidět a žárlit, aby žil dobrý život a byl v souladu se svým svědomím. Je žádoucí usilovat o pravdu a spravedlnost. Vztahovat se svým JÁ k TY druhého člověka, brát druhého vážně, respektovat jej jako lidskou bytost, kterou nelze zpředmětňovat a využívat ke svým sobeckým cílům.
  • Etika se jako červená nit táhne všemi obory a je páteří našich činů a hodnotových postojů. Neměli bychom myslet jenom na princip výkonu, pro život je nezbytný a velmi cenný princip účasti s druhým člověkem, ochota naslouchat a pomoci mu.
Last modified: Wednesday, 8 June 2016, 8:39 AM