1.3 Moudrost jako univerzální hodnota lidstva

1.3 Moudrost jako univerzální hodnota lidstva. Co je moudrost?

„Moudrost se týká významných existenciálních otázek
a je součástí sociální interpretace světa.“
I. Ruisel

otazky k zamysleniNež začete číst další pasáž textu, zamyslete se nad tím, co chápete pod pojmem "mudrost". Co je pro Vás moudrost a jak ji poznáte? Představte si, že máte odpovědět svému dítěti na otázku Co je to moudrost? Napište si svoji odpověď a po nastudování dalšího textu se k textu ještě vraťte.

Moudrost je vnímána jako výjimečná úroveň lidského fungování. Je dávána do souvislosti s ideálem lidského vývoje. Je chápána jako to, co je v pozadí cílevědomého a cílesměrného jednání člověka (Výrost, 2006), uvedl psycholog Jaro Křivohlavý v knize Psychologie moudrosti a dobrého života, vzniklé v rámci směru pozitivní psychologie.

Člověk neztrácí ze zřetele smysl svého života, je si vědom svého poslání a hledá jeho naplnění adekvátním způsobem. Často porovnáváme svůj život, jeho průběh, směr a cíl s vybranými jedinci o generaci nebo o dvě staršími. Všichni víme, že se stářím se spojuje jedna z nejcennějších a nejobdivovanějších lidských vlastností – moudrost.
„Jak je možné, že ženy i muži, kteří by měli přinejmenším špatně chápat novinky, hůře rozumět době, mít mírné poruchy pozornosti a paměti pro čerstvé události jsou někdy moudří? Přitom je najdete v každé sociální vrstvě. Lidé si k nim chodí pro radu v problémech, které sami považují za zásadní, a dokonce se jí někdy řídí, a to úspěšně!“ uvažuje František Koukolík v knize Jak si lidé hrají.

Jaro Křivohlavý ve výše jmenované knize uvádí mnohé podnětné myšlenky kvalitních našich i zahraničních autorů. Například, že „moudrost má co dělat se životními těžkostmi, z nichž daný člověk vyšel jako ten, kdo je lépe schopen sdílet to, čemu se naučil s druhými lidmi.“ (Seligman, Peterson 2004, s. 3)

Zmiňuje dále i následující zajímavou úvahu: „Ještě jinak jde na vysvětlení toho, co to je moudrost, E. H. Erikson (1963). Ten říká, že moudrost je trvalý výsledek toho, že se danému člověku podařilo v životě úspěšně zvládnout obtíže i posledního, vrcholného stádia zrání osobnosti, a tak dospět až do opravdové dospělosti. Rozumí se tím vykrystalizování schopnosti přijímat s nadhledem úspěchy i neúspěchy a dosáhnout integrity, harmonického stavu osobnosti. V praxi to znamená i překonání zoufalství a beznaděje. Ten, kdo dosáhne moudrosti, ten dojde podle Eriksona k přesvědčení, že jeho život nebyl marný, že byl opravdu smysluplný, že ho nepromarnil.“ (in Křivohlavý, s. 9)

Moudrý člověk samozřejmě také dělá občas chyby, ale je obezřetný, aby nečinil ty závažné a osudové. Vyskytuje se u něho chyb méně a říkává se také, že je obvykle neopakuje. Hodnoty, které pozná a osvojí si je, učiní harmonickou součástí svého života. Nachází svorník smyslu. Dokáže žít přítomností, má správný vztah k budoucnost. Z minulosti se poučí, zhodnotí ji. Vzpomínky jsou pro něj přirozeným depozitářem pozitivního. Takový jedinec je schopen odpuštění, zbavuje se toho, co je překážející přítěží. Uvolní se tím pouto, které ho zatěžujícím způsobem táhlo k minulosti, dozadu a drželo jej „dole“. Pochopil a přijímá, co vynikajím způsobem ve zkratce filosof V. Jankélevitch vyjadřuje na následujících řádcích. „Agresivní zášť odporuje dění, zatímco odpuštění je naopak podporuje tím, že je zbavuje překážejících mu přítěží. Léčí nás tak ze zbytnělé záštiplnosti: vědomí, jež likvidovalo svou bývalou zášť podobné cestovateli bez zavazadel, kráčí lehce v ústrety životu.“ (in Jankélevitch, s. )
Moudrý člověk tedy není zmítán negativními vášněmi, má svůj život pod kontrolou, nachází řád.

duleziteKe kardinální ctnosti, zvané moudrost tedy podle Jaro Křivohlavého patří i následující:

  • Schopnost odlišovat věci podstatné od nepodstatných – nejen věci materiální, ale i vztahy, včetně vztahů sociálních (vztahů mezi lidmi), ba dokonce i představy, myšlenky a pojetí
  • Dívat se na vše, co se děje, s nadhledem a nebát se přesahu toho, co se nám zdá obvyklé (transcedence) – a podle toho i žít.
  • Schopnost rozlišovat nadějné směřování života od toho, které opravdovou naději nemá. Nejen to odlišovat, ale podle toho se i rozhodovat, jednat a žít.
  • Žít v nadějném duchu, jednat v harmonii s „vanutím života“, v souladu s negativní entropií.

(in Křivohlavý s. 11)

Jak vidíme, moudrý člověk prožívá úctu a respekt k životu. Odpovědně přemýšlí o všech svých krocích. Je prozíravý, pokud jde o volbu přátel a spolupracovníků, samozřejmě i životního partnera. Není zajatcem „hormonů“ ani přehnané ctižádosti.

Desatero důvodů, proč se zabývat otázkami moudrosti
1. Moudrost je něco, o čem – jak se ukázalo v průzkumech – mají povědomí lidé na celém světě. Je to „něco“ staronového – setkáváme se s ní v průběhu celých dějin lidstva v přerůzných kulturách.
2. Moudrost je něco, čeho si lidé na celém světě vždy vážili a i dnes si toho váží a vysoce to hodnotí.
3. Většina lidí uvádí moudrost na prvním místě v žebříčku hodnot a žádoucích charakterových vlastností osobnosti
4. V psychoterapii je nabytí moudrosti jedním z nejžádoucnějších cílů veškerých snah (viz opak psychicky rozházeného člověka).
5. Pedagogové považují moudrost za cíl svého výchovného snažení. Viz bonmot: „Synu, uč se moudrým býti.“
6. Ve vývojové psychologii je moudrost něčím, co není možné opomenout, nemá-li v pojetí člověka něco podstatného chybět.
7. Ve vývojové psychologii je dosažení moudrosti považováno za vrchol zrání člověka.
8. Ukazuje se, že moudrost má vztah k tomu, zda je, nebo není člověku dobře (well-ness) - a to má v našem životě svou cenu.
9. Moudrost ovlivňuje směřování našeho života – dává našemu životu smysl
10. Moudrost integruje naši osobnost a hlouběji ji zakořeňuje – pracuje proti vnitřnímu chaosu, neuspořádání a dodává člověku identitu (ujasněné pojetí o tom, kým je).
(in J. Křivohlavý s.12)

Charakteristiky moudrých lidí

Vyjádřené jedním slovem
Vyjádřené složitějším výrazem
cílevědomý
je nad věcí
čestný
je přístupný jiným názorům
houževnatý
je schopný dobře poradit atp.
chápající

nesobecký
není domýšlivý
nezištný
není namyšlený
obětavý
nepovyšuje se atp.
ohleduplný

pilný
pokorný
umí se správně rozhodovat
umí ustoupit v nepodstatných věcech
prostý
zná lidi, svět, život atp.
přemýšlivý

rozvážný

sebekritický

ovládající se

skromný

spravedlivý

tolerantní

trpělivý

uvážlivý

velkorysý

vstřícný

vzdělaný

zkušený


(in J. Křivohlavý s. 21)


literatura ke studiuPřípadová studie, kazuistika, příklad (aplikace teorie do praxe)

O životních krizích

Když se ocitáme na křižovatce životní krize, je nám obvykle velmi těžko. Jsme sevřeni úzkostí a nejistotou. Prožíváme stres, ale chceme situaci zvládnout, postavit se jí čelem. Ukazuje se, že když úspěšné projdeme svízelnou životní krizí, může se to projevit v hlubším „zrání“ osobnosti. Kdo dobře zvládne trauma, zátěžovou situaci, stává se moudřejším. Paní Aleně, s níž se znám již řadu let, počátkem 90. let vážně onemocněl manžel. Zůstala s ním celých deset roků doma. Obětavě se o muže starala, aby nemusel do léčebného ústavu, přestože to znamenalo, že ona pak bude mít minimální důchod. Krátce po poté onemocněl i Alenin devadesátiletý tatínek a z naprosté soběstačnosti se stal ze dne na den nechodícím pacientem. „Když zvládnete jednoho, můžete se klidně postarat i o toho druhého!“ pomohla „dobrou radou“ pracovnice na sociálce. Naštěstí s péčí pomáhala i dcera Květoslava. Po čase se podařilo dědečka umístit do léčebny dlouhodobě nemocných, kam za ním obě ženy docházely. Po obětavém a láskyplném zvládnutí náročné situace se u paní Aleny i u její dcery projevila vyšší míra pokory. Získaly nadhled, otevřenost novým zkušenostem, zlepšila se celistvost jejich osobnosti. Dokážeme-li statečně zvládat životní břemena a nesobecky pomáhat druhému, tedy jsme altruističtí, vede to obvykle k výraznému „skoku“ ve zrání naší osobnosti. „Nové poznatky bývají přetaveny v nový způsob života,“ konstatují psychologové. Promeditujeme a uvažováním „prověříme“ svou hierarchii hodnot, přebudujeme ji a prohloubíme. Začneme se více zamýšlet nad otázkami bytí a smyslu života. Pod vlivem náročných situací, obtížných břemen, obvykle zmoudříme, zklidníme se. Ocitáme se blíže „středu“ svého já. Prohloubí se náš osobní názor na život a na spolupráci s druhými. Jen z vlastních sil se takováto cesta totiž zvládnout nedá.
Olga Nytrová

Last modified: Wednesday, 8 June 2016, 8:39 AM