1.2. Otázka „dobra“

1.2. Otázka „dobra“

Eudaimonia

„Každé řemeslo a každé zkoumání, stejně jako každý čin i rozhodnutí, zřejmě usilují o dosažení nějakého dobra; dobro tedy můžeme označit za cíl veškerého snažení.“
Aristotelés: Etika Nikomachova

duleziteV úvodní pasáži Etiky Nikomachovy nacházíme tento stěžejní výrok, na němž Aristotelés vystavěl své pojetí etiky. „Dobro“ tu znamená cíl či účel, něco, oč usilujeme pro ně samé, a ne pro dosažení něčeho jiného. Aristotelés usiluje o nejvyšší „dobro“ a nachází je v představě zvané „eudaimonia“. Tento pojem se všeobecně překládá jako „štěstí“, „blaženost“ či „blaho“. Blaženost vnímá jako hlavní cíl života vzhledem k tomu, jak se vztahuje k ostatním cílům. I když čest, radost a porozumění jsou samy o sobě hodnotné cíle, lidé o ně podle něj usilují také proto, že v nich hledají blaženost.

Dobrý život, správné činy
Je dobré mít na paměti rozdíl, který Alastayr MacIntyre uvádí v práci Short History of Ethics (1997), kde rozlišuje mezi řeckou představou morálky z hlediska „dobrého života“ a moderním pojetím morálky jako „správného jednání“. Moderní etika se snaží objasnit, co je a co není správné, aniž by tyto pojmy vztahovala bezprostředně ke kvalitě života, kterou nabízejí.

Dobrý život – hodnotové postoje
Učit se dobrému životu, čili ctnosti, je jistě důležité. Bez občanských ctností by na tom společnost byla špatně, její zdraví by se rozlomilo a spěla by ke svému zániku.
duleziteSpektrum otázek, které zkoumá soudobá etika, se stále rozšiřuje. Etika má již v řadě zemí své institucionálně organizační vybavení, dostává se více do povědomí veřejnosti.
Moderní společnost etiku potřebuje. Potřebují ji lidé, kteří si chtějí dnes stejně jako kdysi před mnoha staletími odpovědět na nejnaléhavější otázky lidské existence.

Každá etika věří, že existuje dobro, dále věří v lidskou sounáležitost, stejně jako v důstojnost každého člověka, ale také uznává svobodu, tedy i odpovědnost v našem konání. Řeč o dobrém životě se nemůže týkat jen mne a mého svědomí, ale musí si všímat právě vztahů, jde o život s druhými a pro druhé. A konečně se týká i celkového rámce, totiž společnosti a jejích institucí.

„Základním omylem mnoha moderních politiků je představa, že dobro je, co mi prospívá. Za dobré je pak vydáváno mnoho krutého, hloupého a zlého. Následují zmatky nebo diktatura. Vztah je totiž obrácený. To, co je dobré, vede ku prospěchu obecnému. Zlo je druhotné, parazituje na dobru, ulamuje, rozlamuje a ničí,“ konstatuje profesor Petr Piťha.

literaturaFilosof Erazim Kohák se k otázce dobra vyjadřuje takto: „K dobru se obracejí lidé, kteří žijí s úctou k druhému, ke všemu dobrému, ke svým lidským bližním i k mimolidskému světu. Jsou to lidé, kteří jsou schopni spolucítění se svým bližním a úcty k jeho svébytnosti, lidé, kteří nevnucují své vlastní představy blaha druhým.
A pak ještě něco: K dobru se obracejí lidé, kteří mají pevnou půdu pod nohama, lidé, kteří
jako by z něčeho čerpali sílu. Jak, z čeho, to je věc nesmírně různorodá. Může to být osobní víra, může to být láska, či pocit uspokojení ze zakořenění v místě, či z uspokojení v díle. Ve všem je tu společný prvek: jsou to lidé, které něco posiluje, lidé, kteří nemusejí sát ze svých bližních.
K dobru se obracejí lidé, kteří dovedou odpouštět. Je to obtížná záležitost, avšak lidé mohou konat dobro jen tehdy, když jsou svobodní, schopni volit, když nežijí v zajetí potřeby odreagovávat si vlastní pocit ublížení. Tento pocit máme snad všichni a obvykle oprávněně. Svoboda si vyžaduje schopnost jej odložit a konat pro tvoření dobra, ne jen pro činění zla.“

A ještě si připomeňme slova českého klasika, spisovatele Karla Čapka z Marsyas – Dobrý skutek: „Dej almužnu shrbené babičce, odval z cesty kámen, pomoz mravenci nebo ptáčeti v nebezpečí: každý dobrý skutek se ti odplatí velkou a tajemnou odměnou ve chvíli, kdy toho budeš nejvíce potřebovat. Ale vždyť i my si chceme naklonit osud svými dobrými skutky; cosi v nás praví, že nám to snad bude připočteno k dobru při nějaké příležitosti, že jsme snad přivodili jakousi příznivou změnu ve vesmíru nebo ve vlastním životě. Není to vypočítavost, nýbrž tichounký hlas důvěry; je to jeden z pravých pohádkových pocitů, které zažíváme v tomto střízlivém světě.“ (in Karel Čapek, str.121)

Na závěr našeho rozjímání o dobru si ještě připomeňme slova prezidenta Václava Klause a zamysleme se nad jejich obsahem.

Dnešní stav neklidu a nespokojenosti je spíše odrazem ideového chaosu, ztráty tradičních hodnot, rychlého vpádu nových vzorců chování a v neposlední řadě chápání svobody jako nezodpovědné libovůle. Vede k němu i popírání jakékoli autority, vede k němu nerespektování znalostí, zkušeností a lidské zralosti. Vede k němu nedomyšlené fandění frackovitosti a nevázanosti. Vede k němu i popírání a zesměšňování tradičního a tradicemi ověřeného společenského chování. ... Začněme proto u sebe. U nás doma. V našich rodinách. Ve vztazích dětí k rodičům a rodičů k dětem. Vymýšlet nic nového není třeba. Stačí vzít rozum do hrsti a pokorně se – třeba jen o krok – vrátit zpátky k osvědčeným modelům, hodnotám a ctnostem.
(Z projevu prezidenta republiky, Václava Klause, k 28. říjnu 2011)



Last modified: Wednesday, 8 June 2016, 8:39 AM