Slovo úvodem jako etické zamyšlení nad současností

Úvodní slovo autorky

Co bývá vytýkáno dnešní postmoderní době? Výstižně se v tomto ohledu vyjadřuje například sociolog a filosof Zygmunt Bauman, jeden z globálně nejrespektovanějších vykladačů naší doby. Současné vztahy mezi lidmi označuje adjektivem „tekuté“. Jeho pojetí si můžeme přiblížit představou stavby, vybudované na písečném podloží, a bez patřičných základů.

Podobné vztahy vznikají například u takových dvojic, kde partneři spolu žijí „na zkoušku“ a hlavním kritérium pro ně je, zda je soužití „baví“. Je-li vnímání lásky ambivalentní, jak potom skloubit svobodu se závazkem?
Emeritní profesor polského původu, který převzal v roce 2006 cenu Vize 97, ve své charakteristice doby, která je „tekutá“, má tedy na mysli její rysy, jako jsou chaos, ambivalence, nejistota, nahodilost a neustálá změna pravidel, stejně jako vykořeněnost, úzkost, a rozpolcenost mezi touhou po bezpečí a touhou po svobodě.
„Pokud se konzumní přístup rozšíří i do sféry lidských vztahů, láska a mezilidské vztahy zbankrotují,“ varuje tento autor, který se zabývá etikou postmoderní doby, ale přes veškerou skepsi a ironii věří v lidskou autonomii a odpovědnost.

K jeho kritice naší „postmoderní“ doby dobře přiléhá názor českého myslitele, Karla Kosíka, jenž tvrdí, že „v propojeném národním a globálním hospodářství platí ‚zákon zachování hmoty‘, který říká, že ukradené (vytunelované) miliardy nejsou ztracenými penězi, žijí dál svým životem a pracují: rozmnožují se a rostou. Ale ekonomický ‚zákon zachování hmoty‘ zakrývá existenci jiné ‚zákonitosti‘, ohlašující úbytek nebo dokonce zánik ducha. "Co jsou vytunelované miliardy proti smrtelnému nebezpečí, které hrozí planetě z vytunelování a podtunelování smyslu lidské existence?

Obdobné obavy vyjadřuje filosof Ladislav Hejdánek: „Stav dnešní Evropy až bolestně připomíná dobu upadajícího Říma, včetně té postmoderní rozkolísanosti a rozplizlosti, ztráty vnitřní pevnosti a bezbranností vůči nákaze kdejakým nesmyslem. Fridrich Nietzsche s pozoruhodnou prozíravostí prohlásil už samu modernu za dobu nihilismu a moderního člověka za nihilistu. Tento nihilismus viděl především v tom, jak jsou odhodnocovány a znehodnocovány všechny dosavadní hodnoty, včetně těch nejvyšších… Zbývá vůbec pro Evropu ještě jiná perspektiva než vojenská a mocenská, než hospodářská a technická?“

Zásadní otázkou při řešení výše zmíněných problémů dnešní doby je otázka dialogu. Je vůbec možný? Je uskutečnitelný? Mohou lidé vést dialog? Je možné se dorozumět, aniž mlátíme slova jako prázdnou slámu?
Ačkoli míváme plná ústa komunikace, skloňujeme tento pojem ve všech pádech (a že jimi čeština oplývá, ačkoli se bohužel noblesní instrumentál do značné míry vytratil), bez etických hodnot se skutečná komunikace nemůže naplnit. Je to pak komunikace na vodě, či „na písku“ – abychom se vrátili na počátek a parafrázovali „tekutou komunikaci“ Zygmunta Baumana.

Komunikace má být pravdivá, věrohodná, komunikující by měl být člověk schopný sebereflexe, zralých hodnotových postojů, převzetí spoluodpovědnosti. Pak dokáže odpovědně řešit etická dilemata dnešní doby.
Ať už jste novináři, nebo příslušníci pomáhajících profesí, či pracujete ve firmě, jde především o to, abyste měli svou stabilní osobnost, charakter, byli celiství, nalézali svou skutečnou identitu a integritu.
Člověk je bytostí povolanou k sebeutváření a k souručenství s druhými. A jedině v opravdovém dialogu s druhými lidsky zrajeme a rosteme. Začínejme tedy vždy u sebe, abychom pak dokázali objektivně posuzovat skutky ostatních a uplatňovali svoji „svobodu“ vždy s ohledem i na svobodu těch druhých.

Olga Nytrová

Last modified: Wednesday, 8 June 2016, 8:39 AM