FÓRUM INSPIRATIVNÍCH STUDENTSKÝCH PRACÍ

 
 
Picture of Michal Princ
Pavel Rys - Ochuzování slovní zásoby
by Michal Princ - Tuesday, 14 May 2013, 12:01 PM
 

Ochuzování slovní zásoby

Děsí mě tato slovní spojení a nabývám, tak trochu lehce neuroticky nervózního pocitu, co to vlastně pro nás znamená? Čeština je nesmírně krásný a bohatý jazyk, jejíž košatost nám může opravdu leckdo závidět. Máme tolik výrazů a významů pro jednu věc. Dokážeme popsat s takovou vzletnou lehkostí třeba jen ranní opar nad mlžným údolím, čí krásně rozvitý jarní kvítek, povlovně se tetelící v mihotavé záři jasně teplých slunečních paprsků. Měsíc může být Luna Krasopaní, jež shovívavě přivírá, svým tajemným odleskem, něžné oko nad propletencem něžností milenců plných vášně, citů a zprohýbaných zákoutí duše, v marnotratném okamžení lásky plné úzkosti z pomíjivosti tak nekonečné kratochvíle, do chvíle trpkého hroznu rozloučení….

A tak dále… a tak více a jen houšť! Mohl bych pokračovat a nacházet jiná spojení slov a vět. Tolik synonym a homonym a metafor…. Čeština byla stvořena pro rétoriku, disputaci, básně, vtipy.

Není světovým jazykem. Ale chování má urozené a noblesní. Jiné jazyky mohou jen s neskrývaným úšklebkem závidět. A mají co. Už jen zmiňované vtipy…O pointu jde především a tou se to našimi fóry jen hemží. Jsou milé, vtipné, pobaví, rozesmějí, poučí. Často nás rozřehtají tak, že nám to udělá celý den nějak krásnější. A tomu se třeba cizinci diví. Ale oni se diví i tomu, že chodíme sbírat houby do lesa a jíme kapra. Co je pro ně odpadem, to je pro nás přednost. Jsme malí, tak musíme trochu víc šlapat vodu.

Ale o co tady jde? Trochu delší úvod, ale ono to nejde jen tak krátce trefit. Jak je možné, že takový půvabný dar, zděděný a předávaný nám generacemi předků můžeme začít, nezlobte se za ten vulgarismus, prznit!? Jednoduchá otázka. Nabízí se složitá odpověď. Ale chyba lávky. Je velice jednoduchá. Odpověď zní:“ Moderní doba.“ To jistě. Ona v každé době, byla moderní doba. I za Napoleonských válek byla doba velice moderní. Tak v čem to vězí? To, že se posunuje čas? „Oh, la la“, zvolal by překvapený Francouz, třeba odněkud z Brécy a usadil by se na svou nově natřenou lavičku…Dobou to není, ale rychlejším stylem života, hektickou, shonem, stresem, novými a rychlejšími technologiemi, které nás naprosto spolkly. Náš svět je naprosto vyčerpávající. Jako bychom i ztráceli chuť vůbec komunikovat. Řeč stahujeme do nejnutnějšího projevu. Vytváříme si vlastní styl, který má své specifické znaky, v každé sociální skupině jiné. Náš slovníček se zužuje. Vystačíme si gesty, ustálenými výrazy a ledabylou dikcí. Naprostým fenoménem je internet a jeho komunikace s ním, přes něj, okolo něj a vůbec virtuální média jako taková. Vybral jsem si jednoho dominantního zástupce tohoto „ničidla“ jazykové komunikace a tím je všemi opěvovaný, ale zároveň i zatracovaný:

 

 

 

Facebook

“Cože? Ty nemáš ještě profil na FC? To jsi z pravěku, ne?! “Řekl adolescentní jinoch a podivil nad mojí nepružností. Změřil si mě pohledem a kdyby mohl, tak si předemnou odplivne. Takový odpor jsem v něm vyvolal. I když je to vytrženo z kontextu, je pravdou, že jsem si osobní účet pořídil. Nebyla to jeho zásluha. Uvažoval jsem o tom dříve. To proto, abych byl tak nějak IN! Nebo, OUT? Uvidíme. Pojďme se na to podívat…

Facebook, naprosto nepostradatelný komunikační prostředek dnešní doby. Sám sice profil mám, jak jsem naznačil, ale po pravdě, založil jsem si ho spíše ze zvědavosti. Jediným přínosem jsou pro mne informace o narozeninách, či různých akcích a take sdílení fotek. Marně hledám v hlavě pozitiva při komunikaci na této síti. Proč používat tak chladný, bezkontaktní, často špatně pochopený a neosobní způsob rozhovoru. Ano, existuje názor, že máte možnost kontaktu s lidmi, kteří jsou od vás vzdálení nebo nemáte možnost bližšího styku. Ale v dnešní době telefonů i tento argument mizí ve stínu lípy. Podle mého názoru, komunikace přes ,,FC´´ spíše škodí, než pomáhá. U mladých lidí se naprosto vytrácí krása českého jazyka. Zde je nahrazován, a nebojím se i říci, česko-anglickým mediálním paskvilem. Používají se krátké holé věty. A kam asi zmizela diakritika. Dokonce máte možnost jednu celou větu napsat pomocí pár zkratek z jednotlivých písmen, a to nejen v českém, ale i anglickém jazyce. Například ,,LOL´´ často slýchaná fráze a přiznám se, dodnes nevím, co přesně znamená a kdy, či kde bych ji mohl použít. Možná si to ani dotyční neuvědomují. Sami sebe zavírají tímto stylem do malé krabičky, která jim neumožní sebevzdělávání v rodném jazyce. Nemají šanci zde získat slovní zásobu. A co hůř… Mají zapamatované krátké fráze, které se dají použít takřka kdykoliv ( njn, MTR, MT, jj, LOL, WTF,…). Při této komunikaci se používají opravdu krátké, jasné věty. Takže, když by pak například měl nadšenec facebooku a ,,chatu´´ dát dohromady větu, kde bude věta hlavní a třeba několik vět vedlejších, nastává jistý problém. O gramatice ani nemluvě. Celkově pravopis zde ztrácí svojí váhu. V lepších případech se můžeme setkat s případem, kdy uživatel pro zrychlení psaní vynechává písmena (jsem = sem). Jenže jsou zde i horší situace. Svoboda písma dává možnost kreativní fantazii. Ovšem opět ve špatném slova smyslu. Jedinec lehce splývá s velkým množstvím informací, které se neustále na“ fc“ točí. A tak se snaží zaujmout nějakou zvláštností. Bohužel asi platí čím ,,hloupější´,´ tím lepší. Například výměna písmen, či náhrada( vidím = widím, zpět= z5). O tvrdém a měkkém“ i „raději nemluvě. Největší problém, ale nastává v tom, že takto často používané výrazy se lehce fixují, takže není divu, když si i tyto facebookové manýry přečteme i v oficiálních textech. Nutno podotknout, že tato komunikace může zasáhnout i do společenského života. Při stálé neosobní komunikaci může docházet i k obtíži vést rozhovor s živou osobou. Nastává strach, ostych i neschopnost navázat kontakt, když Vás nechrání monitor.

Možná jsem, až příliš kritický. Nechci takhle očernit celou mládež a samozřejmě nejen ji, ovšem kladných případů moc neznám.

Někdy se opravdu zděsím, když zaslechnu dialog mezi mladými lidmi, který se bohužel moc často neliší od ,,chatového okna´´ na tomto, či jiných mediálních sítích. Marně vzpomínám na krásu českého jazyka i na dobu psaníček ve školních lavicích, pohledů, korespondenčních lístků a tajemné očekávání z právě došlého dopisu…

Ach…možná patetický závěr hodnocení tohoto masového média. I když zase výraz “masový”….Vím, že se používá od 90. let 20. století jako označení pro hromadné sdělovací prostředky, ale když jsme u té češtiny, tak to je přesně to, co mě irituje. To nemůžeme použít vhodnější výrazový prostředek? Vegetarián by se mohl cítit diskriminován, člověk, který poslal na onen svět několik lidí, by se mohl cítit dotčen, že i to pro něj tolik typicky přitažlivé označení už používá také někdo jiný a já vždy při použití tohoto výrazu dostanu hlad. A to buďme rádi, že nepříjdete do řeznictví a nechcete po panu Krkovičkovi půl kila masového média na guláš…

Co je však daleko horší je to, že internet, chat a tak dále…dobře, s tím nic nenaděláme. Ale čeho jsem si všiml tedy, minimálně u sebe a maximálně i u někoho jiného, je problém v psaní textu vlastní rukou. Neustálé používání počítače a ťukání do klávesnic, nám ubírá to, čemu jsme se učili už od malinka. Nejsem dislektik ani disgrafik, ale přiznám se, že když si mám udělat nějakou poznámku, či cokoliv vůbec napsat, tak přemýšlím nad tím, jak se ty písmenka vlastně píší a jak se skládají za sebou do slov a do věty. To je ten správný mazec, To, že se budu vyjadřovat jako hňup mi okolí možná odtoleruje, ale, že se nedovedu pořádně podepsat mě posunuje o pár století nebo několik tisíc kilometrů jinam. Co na tom, že budu počítačový expert, když pak někdo příjde a řekne:”Pane Rys, mohl by jste to tady podepsat?” A já na to: “Kde? A On:”Tady.” A Já:” A nešel by ten podpis raději elektronicky?” Těžko mu budu vysvětlovat, že při mém vlastním podepsání se mi došla fantazie nebo inkoust.

Vím, že to nesouvisí s ochuzováním slovní zásoby, ale je zde vytvořena jakási přímá úměra. Ve své podstatě, tím, jak žijeme, co děláme a jaké přístroje používáme se ochuzujeme nejen o krásné výrazy, slova a již zmíněnou košatost české řeči, ale ztrácíme tím i kus sebe sama. Uzavíráme se do ulit a alibisticky se vymlouváme na to, že to tak je. Že jsou takoví všichni. Ale, omyl. Je to pouze na nás a jak by řekl Veliký Čech Jára Cimrman:” Hlavně tady vlevo na vás!”My sami si utváříme svůj jedinečný a neotřelý projev. Vypovídá to něco o naší inteligenci, schopnostech a chuti být hrdým dědicem z odkazu našich předků. Vždyť dnes si nikdo ani neuvědomuje, že mluvit hezky česky a všude nebylo jen tak. Mluvilo se zde německy, pak také i prachsprostě rusky. Čeština musela bojovat o to, aby byla naše a mohli jsme s ní libovolně nakládat. Pak, zde byly i puristické očistné snahy, aby tak krystalem do našich časů se stal tento křišťálový klenot, kterým je náš Český jazyk. Važme si toho!

Na závěr si ale neodpustím ještě připomínku k různým projevům nářečí, argotu, žargonu a dalším projevů mluvy, které neubírají, ale naopak přidávají na kráse jazyka a mnohdy vyloudí tu upřímný, tu shovívavý úsměv na tváři. Jako třeba tento z brněnského “Hantecu”:

Vyhópne borec ráno z betle, zgómne, jak zoncna rumpluje, hópne na retich, vošolne šlupku, sbalí dečmen pod klepeto a valí si to na Prýgl, přes Oltec na Rivec lapat bronz…

Tak, touto místní upoutávkou na nadcházející se slunění na březích brněnské přehrady, bych vám chtěl popřát, krásné léto, hodně odpočinku a méně ochuzování jazyka…

Pavel Rys