Vytisknout celou knihuVytisknout celou knihu

7. PEDAGOGIKA JANA AMOSE KOMENSKÉHO

7.

PEDAGOGIKA JANA AMOSE KOMENSKÉHO

Stránky: Distanční vzdělávání UJAK
Kurz: Úvod do vzdělávání dospělých
Kniha: 7. PEDAGOGIKA JANA AMOSE KOMENSKÉHO
Vytiskl(a): Guest user
Datum: Sobota, 24. srpen 2019, 17.51

Obsah

7. PEDAGOGIKA JANA AMOSE KOMENSKÉHO

clip_image002.jpg Studijní cíle: Po prostudování této kapitoly budete schopni:

clip_image004.jpg Klíčové pojmy: Třicetiletá válka, bitva na Bílé hoře, exil, pedagogický optimismus, náprava světa, pansofie, pedagogický systém, obrat k dítěti, škola jako dílna lidskosti, cíl výchovy, obsah výchovy, prostředky výchovy, podmínky výchovy, metody výchovy, pedagogické zásady, pedagogický realismus, didaktika, jazykové učebnice, komeniologie.

clip_image006.jpg Čas potřebný ke studiu kapitoly: cca 8 hodin

Poslední kapitolu prvního dílu uzavírá dílo muže dvou epoch. Doznívá v něm univerzalistické pojetí středověku. Komenský chce najít metodu, kterou by poznal naráz celý svět a jeho principy. Zároveň klade důraz na individualitu člověka. Těžiště poznání vidí ve věcech a tím přesouvá realismus do pedagogiky. Pro pochopení Komenského pedagogických názorů a principů si nejprve uvedeme jeho pohnutý život poznamenaný bouřlivými událostmi třicetileté války, která začala, když mu bylo 25 let a skončila, když dosáhl 56 let. Následně se zaměříme na rozbor pedagogického systému. Zmíníme cíl, obsah, prostředky a metody vzdělávání. Velikost osoby a díla Komenského je doložíme jeho odkazem pro současnost.


7.1 Život a dílo Jana Amose Komenského

clip_image002.jpgKomenský byl jedním z největších učenců doby, respektovaný a poctami přijímaný panovníky i věhlasnými filozofy a po celé protestantské Evropě. I katolická Francie a daleká Amerika se ucházely o jeho spolupráci. Co jej odlišovalo od jiných učených mužů, byla jeho nezdolná vůle používat lidského vědění k nápravě společnosti, k výchově člověka, k jeho povýšení na úroveň obrazu božího, k povznesení celé společnosti na úroveň království božího, tisícileté říše Kristovy, jak o ní snili chiliasté. Toto vše chtěl učinit prostřednictvím vzdělání. Pojďme se nejprve vypravit za životními cestami velikána české i světové pedagogiky.

Žil v době, kdy docházelo k mnoha dějinným změnám. Samotný fakt, že během doby jeho života se na českém trůnu vystřídalo šest panovníků, vypovídá za své. Narodil se za vlády Rudolfa II. (1576-1611), studoval za Matyáše (1611-1617), ve Fulneku působil za Fridricha Falckého (1619-1620), do exilu musel za Ferdinanda II. Habsburského (1620-1637), z vypáleného Lešna uprchl za Ferdinanda III. Habsburského (1637-1659), zemřel v době panování typického představitele absolutismu Leopolda I. Habsburského (1657-1705).

Zasáhlo ho povstání proti Ferdinandu II. (1618-1620), třicetiletá válka (1618-1648), zvolení Fridricha Falckého českým králem (1619), bitva na Bílé hoře (1620), systematická rekatolizace (1624), anglická revoluce (1640-1660.

Všechny tyto události Komenského utvářely, nutily ho reagovat na dobu, rozvíjet své myšlenky a uvažovat o lepší budoucnosti člověka, kterou viděl ve vzdělávání a výchově. Pro názornou představu jsou v tabulce shrnuta nejdůležitější místa Komenského života společně s datací.

ŽIVOTOPISNÁ DATA

MÍSTOPIS

1592 – 1608

Dětství: Uherský Brod, Nivnice, Strážnice

1608 – 1614

Studium: Přerov, Herborn, Heidelberg

1614 – 1617

Přerov

1618 – 1621

Fulnek

1621 – 1623

Skrývání na Moravě

1623 – 1627

Skrývání ve východních Čechách: Brandýs nad Orlicí, Bílá Třemešná, Horní Branná

EXIL

MÍSTOPIS

1628 – 1641

Lešno

1641 – 1642

Londýn

1642

Amsterdam

1642

Stockholm

1642 – 1648

Elbląg

1648 – 1650

Lešno

1650 – 1654

Blatný Potok

1654 – 1656

Lešno

1656 – 1670

Amsterdam

Mládí Jana Amose Komenského

Jan Amos Komenský se narodil 28. března 1592. Přesné místo narození není zcela jisté, neboť neexistuje přímý důkaz. Některé materiály mluví pro Uherský Brod, jiné pro Nivnici. Jisté je, že Komňa je místem, které dalo rodině původ a jméno.

102Také o prvních dvanácti letech života máme velmi málo dokladů. Zprávy
o dětství a mládí jsou čerpány z příležitostných zmínek v jeho spisech a z jeho korespondence.

Jan Amos Komenský

(1592 - 1670)

clip_image006.jpgByl nejmladší z pěti dětí (zároveň jediným chlapcem) Martina Komenského a jeho ženy Anny. Vyrůstal v českobratrské rodině založené na kázni, pracovitosti a soudržnosti. Mezi šestým až dvanáctým rokem docházel do českobratrské školy.

Bezstarostné dětství však náhle skončilo. Roku 1604, krátce po sobě, zemřeli oba Janovi rodiče. Dvanáctiletého sirotka se ujala teta Zuzana ze Strážnice. Zde navštěvoval vyšší bratrskou školu. Když Strážnici vypálili vojska Štěpána Bočkaje odchází ke svým poručníkům do Nivnice. V roce 1608 byl poslán na vyšší bratrskou školu v Přerově, kde získává první znalosti z latiny. Díky studijním úspěchům si získal přízeň rektora školy Jana Láneckého. Právě on jej přivedl k myšlen-ce zabývat se bohoslovectvím. Zde také přijímá biblické jméno Amos (miláček, Bohu milý).

Po třech letech byl vyslán na kalvínskou univerzitu v Herbornu. Seznámil se s učením profesorů Picatora, Ratkeho a Alsteda. Poslední jmenovaný Jan Jindřich Alsted (1588-1638) se stal pro Komenského velkým vzorem (viz. předchozí kapitola). Alsted se snažil najít způsob, jak všechno vědění nejlépe vštípit v paměť žáka. Inspiroval tak Komenského k sepsání Divadla světa, naučeného slovníku pro české čtenáře (nikdy nedokončil) a lexikografického Pokladu jazyka českého.

Krátký čas strávil na univerzitě v nedalekém Heidelberku. Se zakoupeným rukopisem Koperníkova díla O obězích nebeských sfér se pěšky vrátil přes Norimberk a Prahu na Moravu. Stal se ředitelem přerovské školy, kde byl před lety sám žákem. Uvědomoval si špatný stav soudobého školství, a proto svou činnost zaměřil na jeho zlepšení. V Přerově vydal svou první učebnici (Pravidla snazší mluvnice). Dlouho zde však nezůstal, dostal nabídku věnovat se pastorační práci.

a

Bratrská škola
ve Fulneku - dobová kresba

Další životní zastávkou mladého učence se stal Fulnek, městečko nedaleko Opavy. Zde kázal, učil, psal a organizoval život Jednoty bratrské.



clip_image006.jpgPomáhal i radami v hospodaření, po-dle tradice tu založil včelařství. Ja-kožto správce školy rozvíjel názornost a učil děti i v přírodě. Z Přerova

si sem přivedl první ženu Magdalenu Vizovskou.

Pronásledování a skrývání se ve vlasti

Komenského život stejně jako osudy mnoha jeho krajanů změnila třicetiletá válka (1618-1648), České stavovské povstání (23. května 1618) otevřelo cestu
k dosud největší evropské válce, jež trvala 30 let a pro český národ měla tragické důsledky. Politický vývoj vyvrcholil v roce 1620 porážkou českých stavů na Bílé hoře.

Brzy po bělohorské bitvě vtrhli do Fulneku císařští Španělé. Zpustošili město a s ním i budovu bratrského sboru a školy. Sám Komenský se ve svých pracích nezmiňuje o tom, kam se uchýlil, když opustil Fulnek.

a

Stanislav Hudeček

Bitva na Bílé hoře

clip_image006.jpgPočátkem roku 1622 jej postihla osobní tragédie. Na mor zemřela manželka Magdalena i se dvěma syny (jejich jména jsou neznámá). Ztráta rodiny a pustošení země vyvolávaly u Komenského otázky, proč je na světě tolik zla a utrpení. Do tohoto nešťastného roku spadají jeho první tzv. útěšné spisy. Jsou to spisky, které kritizují soudobý stav společnosti. Znovu hledá životní jistoty, které mu pomáhala nacházet pevná víra. Obraz vnějšího světa vyvažoval pohledem do nitra člověka, což se odrazilo především v dílech Labyrint světa a ráj srdce,

Truchlivý, O sirobě aj..

Komenský, skrývající se na různých místech severní Moravy a neustále vystavený jako bratrský duchovní riziku prozrazení a vydání do rukou císařským vojákům, našel konečné útočiště na panství Karla staršího ze Žerotína (1564-1636) v Brandýse nad Orlicí. V Brandýse se Jan Amos přestal cítit osamělý. Kolem Žerotína se shlukla celá komunita bratrských běženců. Vzniklo zde několik významných děl: Manuálník, Labyrint světa a lusthaus (ráj) srdce, Hlubina bezpečnosti a kartografická mapa Moravy. Mezi tím byla ve Fulneku, v bývalém působišti Komenského, veřejně spálena jeho knihovna s některými rukopisnými náčrty.

Brzy přišla další rána. Císařský patent z května 1624 striktně vypovídal všechny nekatolické duchovní z Čech. Buď, anebo. Návrat ke katolictví nebo odchod do exilu. Jednota reagovala na situaci přípravou podmínek k odchodu z Čech. Bylo rozhodnuto, že moravská větev bude hledat azyl v Uhrách, česká větev v Polsku. Komenský byl pověřen zajištěním záchytného bodu v Lešně, kde byla početná česká komunita už z prvního pronásledování jednoty v době nástupu Habsburků na český trůn.

clip_image006.jpgV té době se podruhé oženil s Marií Dorotou Cyrillovou (+1648), dcerou bratrského biskupa, byla mu oddanou manželkou po 24 let. Z manželství vzešly čtyři děti: Dorota Kristina 1627, Alžběta 1628, Zuzana 1643, Daniel 1646.

a

O dva roky později, 1626, vykonal cesty po západní Evropě. V Berlíně jednal se zmíněným vůdcem moravské protestantské šlechty Ladislavem Velenem ze Žerotína (1589-1622) a v Haagu dokonce se samotným českým exkrálem Fridrichem Falckým (1619-1620), kterému předal optimistická proroctví (relevace čili zjevení) Kryštofa Kottera, hlásající brzkou porážku Habsburků. Podílel se i na záchraně žerotínské knihovny v Náměšti nad Oslavou a kralické tiskárny, která byla úspěšně převe-zena do slezské Vratislavi.




Oslnivé triumfy habsburského vojevůdce Albrechta z Valdštejna postavily Žerotína do bezvýchodné situace. Již nebylo možné na brandýském panství chránit Komenského a jeho druhy.

Poslední období svého pobytu ve východních Čechách (1626 – 1628) strávil Komenský v Bílé Třemešné u Dvora Králové na tvrzi bratrského rytíře Jiřího Sadovského ze Sloupna. Ani zde neustal v aktivitě. Zapůsobila na něj návštěva zámecké knihovny ve Vlčicích, kde nalezl knihu saského gramatika Eliáše Bodina Didaktik oder Lehrkunst z roku 1621, která ovlivnila jeho další tvorbu.

V Horní Branné, kam odjížděl z Bílé Třemešné na návštěvy na zámek Václava Záruby z Hustířan, se setkával s prorokyní Kristinou Poniatowskou. Osudy Poniatowské, kterou vzal do Lešna a přijal ji dokonce za schovanku do rodiny, vydal Komenský později v knize Historia revelationum.

Valdštejnova vítězství upevnila postavení císaře Ferdinanda II. Habsburského (1620-1637) natolik, že se rozhodl definitivně vyřešit českou otázku
v habsburský prospěch, a to vydáním nové ústavy Obnoveného zřízení zemského (ustanovení se udrželo až do roku 1848 !) Zvláštním patentem z roku 1627 nařídil nekatolickým stavům se buď vyprodat a vystěhovat do šesti měsíců ze země, nebo přestoupit ke katolictví. Proto se Komenský rozhodl i se svou rodinou opustit vlast a společně s dalšími odchází do Lešna, kam dorazili v únoru roku 1628. Odchodem Komenského do vyhnanství se uzavřelo jedno významné období v jeho životě a díle.

a

Jakub Mathauser „Čeští bratří odcházejí z vlasti“

Lešno v letech 1628-1641

clip_image015.jpgLešno bylo ostrůvkem svobody v katolickém Polsku. Utečenců z Čech
a Moravy se zde sešlo přes čtyřistovky (převážně starců a dětí). Komenský strávil v Lešně během tří dlouhodobých pobytů celkem 19 let života a toto město se stalo jeho druhým domovem. Zejména jeho první, nejdelší pobyt v letech 1628 – 1641, byl dobou velkého tvůrčího rozmachu. Záběr Komenského byl až ohromující zabýval se několika věcmi současně. Protože bral život jako službu, nechal se požadavky a prosbami druhých skoro vláčet. K povinnostem školským přistoupily také nové povinnosti vůči Jednotě. Stal jejím biskupem (1632) a sekretářem, písařem, historiografem, měl dohled nad bratrskou tiskárnou.

Během tohoto období napsal Komenský příručku věcných poznatků Bránu věcí, Vestibulum (Předsíň), Didaktický návod - metodiku pro učitele, školní dramatizace příběhů o Diogénovi, Abrahámovi, náboženské polemiky a traktáty, přepracoval Labyrint světa pro tisk, vydal Zprávu o morním nakažení a dvě rozsáhlá díla o fenoménu věčného pohybu.

Díky pedagogickým zkušenostem z Přerova začal v Lešně hned vyučovat na čtyřtřídním gymnáziu. Brzy se stal i zástupcem ředitele. Nespokojen se stavem školy se soustředil na přípravu učebnic:

· Přehled fyziky,

· Geometrie s Geodesií,

· učebnice filosofie a metafyziky,

· dějiny světské a politické aj.


Během prvních tří let lešenského pobytu Komenský pracoval i na učebnici latiny. Dílo Janua linguarum reservata - Brána jazyků otevřená (1631) vzbudilo okamžitě velkou pozornost. Čtyřicetiletý Komenský se stal pedagogickou autoritou. Vycházel z vlastní zkušenosti žáka i učitele. Věděl jak nudné a nezáživné je učení se pouček nazpaměť. Proto nahradil neživé antické autory všedním životem, mechanické memorování názorností obrázků. Vybral 8000 nejpoužívanějších latinských slov a je vložil do 1000 vět rozčleněných do 100 témat. K latinským textům přiřadil v roce 1633 české ekvivalenty a doplnil i přehled mluvnice.

Polišenský (1996, s.150) tuto učebnici považuje za Komenského první pokus o realizaci pansofických myšlenek. Podle něj chtěl Komenský ze všech moudrých knih „vypreparovat“ to podstatné a užitečné pro život. Vytvořit úplnou encyklopedii lidského poznání sloučenou s vírou a změnit svět prostřednictvím jednotného školského systému a vpravit do myslí lidí svou vševědu. Tak by jednou pro vždy skončily náboženské války a nesmyslné krveprolínání.Vycházel z toho, že všechny vědomosti mají být spolu neustále spojovány takovým způsobem, aby měl žák před sebou neustále celkový obraz světa. Postupně seznamuje žáky s neživou přírodou, rostlinami, zvířaty, člověkem, s jeho prací a s uspořádáním lidské společnosti.

Jelikož Komenský usiloval o to, aby poznatky odpovídaly věkovému vývoji žáků, později napsal k učebnici Vestibulum (Předsíň) latinského jazyka pro začátečníky a později dopsal Atrium (Síň) pro pokročilé. Tato soustava vycházela
z požadavku souběžného učení jazyku i věcem:

· Vestibulum měl přinést první seznámení s jazykem,

· Janua měl naučit pojmenování vybraných věcí a základním vztahům,

· Atrium měl naučit stylistické vybroušenosti.

Jde tu o cyklický postup, každý stupeň probírá tutéž látku, avšak z jiných hledisek, na vyšší úrovni.

Dílo několikrát přepracoval a vydal z něj stručnější výtah se 150 obrázky - Orbis pictus (Svět v obrazech).

clip_image006.jpgObě díla byla přeložena do mnoha cizích jazyků (včetně arabštiny a čínštiny). Ve svých školách je dokonce požívali i jezuité! Poprvé byl Orbis Pictus vydán roku 1658 v Norimberku. V prvním vydání byly texty latinsky, německy, italsky a francouzsky, v roce 1685 byl vydán v češtině, angličtině, němčině a maďarštině.

Orbis Pictus v latině: http://www.grexlat.com/biblio/comenius/index.html

clip_image015.jpgV téže době pracoval na souborně pojatém návrhu na obnovu národní výchovy a školství (Ráj církve znovu se rozzelenávající, jinak Ráj český), jehož první část dokončil 1632 s názvem Didactica, tj. Umění umělého vyučování, označované jako Didaktika česká (1632). Jednalo se o první systematické dílo o výchově obsahující poprvé i pedagogické pojmy. Nejednalo se přitom o původní myšlenky. Komenský přejímal od mnoha svých předchůdců a vrstevníků (o tom bude pojednáno v následující kapitole). Velikost Komenského spočívá především v systematickém a důkladném zpracování. Čapková (1987, s.14-12) dokládá, že rozvinul principy přirozeného, nenásilného, radostného a důkladného vzdělávání a výchovy všech od útlého věku až do dospělosti. Polišenský (1996, s.157) vysvětluje Komenského didaktiku jako teorii celé školní soustavy. Neodděluje obsah mravního zušlechtění a vědění, toto má tvořit jeden harmonický celek. Smyslem vzdělání není jen dosažení prostého vědění, ale především dosažení moudrosti.

Součástí Ráje českého je známé Informatorium školy mateřské, které napsal nepochybně na základě osobních rodičovských zkušeností. Poprvé dětství chápe jako plnohodnotnou a velmi podstatnou součást lidského života. Poskytl návod o cílech, obsahu a metodách výchovy nejmenších dětí od narození do šesti let tak, aby byly děti dobře připraveny pro školu i pro život. Informatoriu se však tehdy nedostalo přiměřené pozornosti.

a

clip_image006.jpgNebyl jediný, kdo se pansofickými vizemi zabýval. Z Lešna rozvíjel bohatou korespondenci a styky se vzdělanými lidmi. K přátelům Komenského patřil i anglický duchovní John Dury, a kupecký podnikatel německého původu Samuel Hartlib. Hartlib patřil k organizátorům vědeckého života v Anglii. Vydáním Předzvěsti pansofických snah si Komenský získal velké ocenění a přijal nabídku Hartliba a anglických komeniánů, aby načas pracoval v Anglii.

Pobyt v Anglili 1640 - 1642

Do Londýna přijel koncem září roku 1641. Nalezl zde velké pochopení pro pansofii (vševědu), nabídku hmotného zabezpečení, vlivné přátele a možnost uskutečnit své plány se státní pomocí. Vědecký tým měl podle jeho pokynů pořizovat excerpta z vědecké literatury. Zájem obklopující jeho osobu ho ohromoval. Dokonce žádal manželku, aby se přestěhovala. Plodem anglického pobytu bylo mimo jiné vynikající dílo Via lucis.

Avšak občanská válka (1642) společně s rozštěpením Komenského příznivců do různých politických táborů zabránila v provedení zamýšlených reforem. Odjížděl v hluboké desiluzi.

a

Cesta do Švédska

Všude kde se objevil, chtěli ho získat pro sebe. Byl známější než očekával. O jeho práci se zajímal sám kardinál Richelieu, sedmihradský knížecí rod Rákócziů, a dokonce i Američané, budující tehdy za mořem své první školy.
Z mnoha pozvání přijal nakonec nabídku Švédů, kterou tlumočil a zprostředkovával nizozemský velkostatkář, bankéř a zbrojař Ludvík de Geer, aby pro jejich zemi navrhl reformu školství. Nezanedbatelnou roli zde jistě sehrála i Komenského představa, že by Švédové mohli nejvíce přispět k osvobození českých zemí od Habsburků.

Cestou do Švédska navštívil Nizozemí. Odtud zamířil do univerzitního Leidenu, kde se setkal s francouzským filozofem, racionalistou René Descartesem (1596-1650). Z Leidenu cestoval přes Amsterodam, Brémy, Hamburk a Lübeck na švédské území.

Švédsko 1642 - 1648

Ludvík de Geer, kancléř Oxenstjerna i královna Kristina (1632-1654) chtěli politickou moc Švédska pojistit mocí vědění. Komenský měl reorganizovat školy a vytvořit nové moderní učebnice. To na čem léta pracoval měl uzpůsobit potřebám Švédů. Svůj hlavní program však Komenský už viděl jinde - ve vševědě (pansofii). Přesto nabídku přijal.

Na doporučení Švédů se usídlil i s rodinou v městě Elbląg. Ačkoliv měl kolem sebe schopné spolupracovníky, kteří mu pořizovali výpisky z literatury, pořádali kartotéky, přepisovali rukopisy, jeho práce vázly. Plynuly měsíce a roky
a Komenský nebyl schopen vykázat se řádným dílem. Začal se vymlouvat.
Ve skutečnosti pracoval na svém vrcholném díle na všenápravě. S přibývajícími konflikty a s nedohlednem náboženské svobody v Čechách (jejíž garantem mělo být právě Švédsko) se stupňovala Komenského nechuť k práci na reformě. Rozhodl se říci pravdu a odevzdat nedokončené učebnice. Reforma podle jeho návrhu neprošla, nebylo důvodu se déle zdržovat.

a


Lešno 1648-1650

Rok 1648 byl pro Komenského těžkým rokem. Zklamaný odešel ze švédského Elblągu zpět po osmi letech do Lešna. Zanedlouho poté mu zemřela druhá manželka. Vestfálský mír udělal definitivní konec za třicetiletou válkou, neobnovil však pořádek v Českých zemích. Nekatolíci ztratili šanci vrátit se do Čech. V bolesti nad krutou křivdou sepsal Kšaft umírající matky Jednoty bratrské.

Přijal nabídku Zikmunda Rákócziho, aby zreformoval sedmihradské školství. Při cestě za účelem dohodnutí podmínek, navštívil četné bratrské sbory
na Slovensku (Skalici, Trnavu, Púchov, Lednici, Levoču a Prešov).

Aby zabezpečil nezletilé děti, oženil se potřetí s Janou Gajusovou. Světlem v životě Jana Amose byl šťastný sňatek dcery Alžběty Komenské, která si vzala jeho nejlepšího spolupracovníka Petra Figula Jablonského.

a

Jednání v Münsteru, Bartholomeus van der Hekat (1648)

Uhry 1650-1654

Za svého působení v Uhrách Komenský načrtl plán sedmitřídní pansofické školy, avšak pro nedostačující úroveň žáků došlo k uskutečnění jen trojtřídní školy. Vznikla zde díla Pravidla chování, Vzkříšený Fortius čili jak vyhnat ze škol lenost, Škola na jevišti - Schola ludus (1654), Škola vševědná.

Celý titul zní Škola hrou neboli Živá encyklopedie, to jest Procvičení Brány jazyků na divadle. Samotný název vypovídá o jejím charakteru - Schola ludus je pro­středkem k nacvičení a opakování encyklopedické, vědomostní látky. Je pokračováním učebnice latiny. Škola hrou se zkládá z osmi částí spojených postavou krále Ptolemaia, jemuž čtyři učenci (Platón, Eratosthenés, Apollónios a Plinius) předvádějí přehled všeho podstatného vědění a lidských činností té doby. V první hře se probírá příroda, v druhé člověk, v třetí řemesla, ve čtvrté se líčí život v nižší škole, v páté na univerzitě, šestá je věnována morálce, sedmá životu v rodině a obci a osmá životu ve státě a v církvi.

Školní divadelní představení bylo jedním z prostředků, jimiž chtěl Komenský učinit školní výuku příjemnou a přitažlivou, ale nikoliv bez kázně! Hry měly v Blatném Potoku úspěch, ale ten nevyvážil Komenského rozčarování z neochoty provádět jeho reformu školy.

Mimo to začal pracovat na Orbis Pictus.

Náhlá smrt knížete Zikmunda Rákócziho Komenského pozici v Blatném Potoku oslabila a rostoucí nevraživost uherských kolegů v čele s rektorem školy Janem Tolnaiem mu pobyt ztrpčovaly natolik, že se roku 1654 rozhodl vrátit do Lešna.

Lešno v letech 1654-1656

Necelý rok po návratu propukl v Evropě nový válečný konflikt. Švédský král Karel X. Gustav (1654-1660) vpadl do Polska. Komenský v něm viděl možného zachránce evangelíků. Čeští exulanti a vůbec protestantská menšina byli za tento přístup prohlašováni katolickou veřejností za zrádce. Především Lešno, útočiště nekatolíků, jim bylo trnem v oku, zvláště když Švédové utrpěli
v Polsku první porážky a začali ustupovat. Výsledkem tohoto nepřátelství bylo vypálení Lešna v roce 1656 a tím i zničení centra Jednoty bratrské v Polsku. Komenský zachránil sotva svůj život a životy členů své rodiny. Přišel o majetek, knihy a celoživotní dílo s rukopisy.

Nizozemí 1656-1670

Komenský musel hledat nové útočiště. Přijal pozvání Vavřince de Geera, syna obchodníka a mecenáše Ludvíka de Geera, do Amsterdamu, kde strávil
i s rodinou posledních čtrnáct let svého života. Amsterdam byl tehdy středem dění mezinárodního významu. Městská rada mu dala pravidelnou apanáž a finanční podporu na dokončení didaktických a pansofických děl. Z vděku zdejším konšelům věnuje nové vydání Schola ludus. Psal, učil syny místních radních, našel si nové přátele (mezi nimi např. Rembrandta).

a

Pravděpodobný Rembrandtův portrét Komenského

clip_image002.jpgZe 135 svazků jeho díla vyšlo během amsterodamského pobytů 62 spisů! Mezi nimi vynikají dva velké projekty - veškeré didaktické spisy Opera didactica omnia a Obecná porada o nápravě věcí lidských. Komenský v nich vyjádřil ideál dílny lidskosti v nápravě školy i ve všenápravě společenské.

Opera didactica omnia zahrnuje ve čtyřech dílech pansoficko-vychova-telské práce z doby prvního pobytu v Lešně, z Elbingu a Blatného Potoka.

Obecná porada o nápravě věcí lidských obsahuje nejširší a nejhlubší uplatňování pansofie na otázky vztahu člověka a světa, lidského života a života celé společnosti. Jak důležité chápal Komenský toto dílo vyjadřuje fakt, že krátce před svou smrtí zapřísahal svého syna Daniela a přítele Kristiana Vladislava Nigrina, aby dílo dokončili a vydali. Vychovatelským úsilím o nápravu celku společnosti a světa jsou jednotlivé aspekty sjednoceny v komplexní celek.

Tiskem zde vydal několikráte zmiňovaný Orbis pictus (1658).

a



clip_image006.jpgKomenského vševědné a všenápravné koncepce, které uplatňoval ve svém díle, však začaly svým způsobem přerůstat rámec možností, jež mu dali nizozemští měšťané. Dostal se do konfliktů a polemik s některými současníky, kteří nechápali pokrokovost jeho výchovných myšlenek. Po zhroucení všech nadějí na změnu politické situace ve střední Evropě začal Komenský stále více věřit revelacím, především svého bývalého spolužáka Mikuláše Drabíka, ale také proroctvím Kryštofa Kottera a Kristiny Ponia-towské, které postupně vydával tiskem. Revelacemi, které byly v dobové evropské publicistice velmi oblíbeným žánrem, sledoval Komenský politické cíle. Chtěl burcovat evropské svědomí proti útlaku náboženské a národní svobody.

Sledování politického a duchovního vývoje Evropy a tvůrčí úsilí Jana Amose Komenského neopustilo do posledních chvil jeho života. Zemřel uprostřed práce na nedokončeném díle ve věku 78 let dne 15. listopadu 1670. Pohřben byl v Naardenu v kostelíku náležejícím valonské církevní obci.

Holandská vláda darovala území kostelíka československé vládě (1933) za symbolický poplatek jednoho guldenu ročně. V souvislosti se 400 výročím Komenského (1992) sem bylo přeneseno Komenského muzeum.

clip_image002.jpg

1. Připomeňte si významné události Komenského doby.

2. Komenský necíleně strávil velkou část života na cestách. Do které země a města se opakovaně vracel a proč? Jaké díla zde vznikla?

clip_image004.jpg

1. Co víte o Komenského mapě Moravy? Zkuste zjistit podrobnosti vydání.


7.2 Komenského pedagogický systém

1. Připomeňte si významné události Komenského doby.

2. Komenský necíleně strávil velkou část života na cestách. Do které země a města se opakovaně vracel a proč? Jaké díla zde vznikla?


7.3 Dílo Komenského a jeho odkaz dnešku

Sám sebe nazval „mužem touhy“. Povoláním duchovní Jednoty bratrské, malé evangelické církve, která se snažila si udržet svou samostatnost, srdcem humanista, který postupně dospěl k teoretickému požadavku velké jednoty světové, jež by v mírovém uspořádání zahrnula celé lidstvo.

Bývá označován za posledního encyklopedika, polyhistora. A vskutku, rozhlédneme-li se po jeho díle, zjistíme, že byl pedagogem, filosofem, teologem, přírodovědcem, jazykovědcem, literárním teoretikem, historikem a politickým myslitelem, často přesahujícím z roviny teoretické do oblasti praxe. Úspěchy na poli pedagogiky, zejména široké uplatnění jeho učebnic, mu vynesly čestné pojmenování učitel národů. Pedagogickému odkazu jsme věnovali předcházející kapitolu, nyní se zamyslíme nad odkazem obecně lidským.

Většinu svých děl sepsal Komenský latinsky, ačkoliv původně chtěl psát pouze česky a pro svůj národ. Národní literatura nebyla v Komenského době vázána na národní jazyk. Mezinárodním jazykem vzdělanců byla latina. Po nuceném odchodu z vlasti se obsahem svých prací obrací ke stále širšímu lidskému společenství, z něhož ovšem českého čtenáře nikdy nevyjímá.

Cílem všenápravného úsilí Jana Amose však nebyla jednota omezená nějakými hranicemi národů nebo náboženských uskupení. Jemu jde o jednotu celého lidstva. Odtud důraz na hledání všeho, co lidi spojuje, a na nenásilné odstraňování toho, co je rozděluje.Jde, jak vyplývá z názvu stěžejního všenápravného díla, o nápravu lidských věcí. Komenský je dělí do tří oblastí: vědění, společenské uspořádání a náboženský život. Je tedy třeba napravovat školy, politiku, církev.

O nápravu škol usiloval po celou dobu svého aktivního života. Zprvu chtěl usnadnit žákům i učitelům jejich práci a námahu. Později se zaměřil na obsah vzdělání. Tady má klíčovou roli sehrát pansofie, univerzální věda o všem a pro všechny, sjednocující tmel lidského společenství. Napravená politika by měla vést ke sjednocení všech národů světa, měla by sloužit blahu celého lidstva, to znamená k urovnání sporů a k odstranění válek. V tom smyslu by politika měla být nadstátní a nadnárodní, neměla by nikdy nadřazovat dílčí (národní, stavovské apod.) zájmy nad zájmy obecně lidské.Náprava církví by měla dospět k tolerantnímu křesťanství, které by se oprostilo od konfesijních a sektářských sporů.

Nad každou z těchto oblastí bude ustanoven jakýsi rozhodčí sbor, sestavený vždy z představitelů příslušného oboru z celého světa. Komenský je nazývá sbor světla (pro školství a šíření osvěty), mírový soud (pro politiku) a konsistoř svatosti (pro sjednocování církví). Tyto sbory mají být institucemi spíše výchovnými nežli řídícími.

Každý člověk musí začít s nápravou u sebe sama a u svého okolí. V této aktivní účasti všech na univerzální nápravě všech lidí a všech věcí vidí Komenský pokračování člověka ve stvořitelském díle Božím, naplnění biblického obrazu člověka jakožto bytosti, již Bůh stvořil ke svému vlastnímu obrazu.

Stal se tak „předvídatelem“ Organizace spojených národů. Vždyť dnešní UNESCO je v jistém smyslu oním „sborem světla“, dnešní Rada bezpečnosti připomíná „mírový soud“ a valné shromáždění OSN „světový sněm“.[1]

Takový je odkaz velké osobnosti malého českého národa lidem všech věků
a národů. Hledání cest ke zdokonalování sebe sama, k důstojnému, skutečně lidskému životu. Klíčovými hodnotami, o něž je třeba se přitom opírat, jsou po věky shromažďovaná moudrost a vědění, v neposlední řadě pak cílevědomá lidská aktivita.

a

Kostel v Naardenu

12. V čem je Komenského dílo stále podnětné pro současnost?

Originalita spočívá v tom, že poprvé uvažuje o výchově systematicky, vše má své příčiny a souvislosti. Poprvé oceňuje osobnost dítěte. Poznání propojuje s praxí. Jako jeden z prvních vytvořil pedagogiku srozumitelnou učitelům, rodičům a všem ostatním, kteří se na nápravě společnosti chtěli podílet výchovou. Na rozdíl od svých předchůdců nepromýšlel jen část vzdělávací soustavy, ale zabýval se celou soustavou vzdělání a jeho úlohou v životě člověka a lidstva. Výchova má podle něj cíl, obsah, prostředky a podmínky. Komenského přínos je i v tom, jak dokázal skloubit myšlenky svých předchůdců.



[1] CIPRO, M. Galerie světových pedagogů, s. 401


7.4 Komeniologické instituce

Pro úplnost informací, které jsme o Komenském dosud vypověděli uveďme seznam komeniologických institucí.

Česká republika


Památníky J.A. Komenského a pamětní místa v České republice:

Zahraničí

Na zahraničních vědeckých ústavech nebo universitách je Komenskému věnována pozornost podle specializace hlavního badatelského oboru. Dílo je pak zkoumáno v hlediska tohoto oboru, je tedy třeba hledat konkrétní obor nebo badatele. V přehledu se omezujeme na hlavní instituce:

clip_image002.jpg Zamyslete se nad Komenského charakteristikou učitele a aplikujte je na současné požadavky na vzdělavatele dospělých. Jsou v dnešní době tyto požadavky respektovány a praxí využívány? Rozsah daného úkolu: 2-3 strany formátu A4. Zpracovaný úkol zašlete tutorovi nejpozději do 12.12.2011.

clip_image004.jpg

Celoživotní pansofické i všenápravné dílo Komenského má společného jmenovatele a tím je snaha učinit člověka, národ, lidstvo, lepším a šťastnějším. Chápal svět jako celek, který musí být poznáván všemi prostředky, jimiž disponujeme, tedy v Komenského pojetí vírou a poznáním lidským. Spojuje senzualismus, racionalismus s vírou. Cítil, že nelze člověka zredukovat pouze na sensus
a ratio, ale uznával čtyři lidské schopnosti a potřeby a jejich příslušná sídla: mysl (mozek), vůle (srdce), pohyb (ruka) a řeč (jazyk).

Trvalý Komenského pedagogický odkaz lze shrnout:

§ jako první uvažuje o výchově systematicky, vše má příčiny a souvislosti;

§ výchova má cíl, obsah, prostředky a podmínky, které se vzájemně ovlivňují;

§ obrat k dítěti (vyučování má respektovat vychovávaného);

§ výchova je přirozený a přiměřený proces (za použití přirozené metody);

§ poznání má začít u věcí, ne u slov (praxe).

clip_image006.jpg

1. Připomeňte si významné události Komenského doby.

Žil v době, kdy docházelo k mnoha dějinným změnám. Zasáhlo ho povstání proti Ferdinandu II. (1618-1620), Třicetiletá válka (1618-1648), zvolení Fridricha Falckého českým králem (1619), bitva na Bílé hoře (1620), systematická rekatolizace (1624), anglická revoluce (1640-1660). Během doby jeho života se na českém trůnu vystřídalo šest panovníků.

2. Komenský necíleně strávil velkou část života na cestách. Do které země a města se opakovaně vracel a proč? Jaké díla zde vznikla?

Opakovaně se vrátil do Polského Lešna a to celkem 3x. Komenský zde strávil během tří dlouhodobých pobytů celkem 19 let života a toto město se stalo jeho druhým domovem. Zejména jeho první, nejdelší pobyt v letech 1628 – 1641 byl nejplodnější. Napsal zde několik učebnic, mezi nimi učebnici latiny Brána jazyků otevřená, z níž později vydal stručnější výtah Svět v obrazech (Orbis Pictus). Během prvního pobytu uvažoval také o reformě školského systému. Vznikla zde Didaktika česká (Ráj český) jejiž součástí bylo tzv. Inforematorium školy mateřské. Důvodem, proč se do Lešna opakovaně vracel byla česká českobratrská menšina, ostrůvek protestantů, kterým se Komenský stal posledním biskupem.

3. Doložte tvrzení, že je Komenský mužem středověku i novověku.

Doznívá v něm univerzalistické pojetí středověku. Komenský chce najít metodu, kterou by poznal naráz celý svět a jeho principy. Zároveň klade důraz na individualitu člověka. Těžiště poznání vidí ve věcech a tím přesouvá realismus do pedagogiky.

4. Čím má podle Komenského začínat náprava veřejného stavu?

Při nápravě společnosti mělo hlavní úlohu hrát vzdělání. Ve shodě se Sokratem říká, že vzdělání je nutné ke správnému jednání. Komplexně je náprava společnosti výchovou rozebrána v Obecné poradě o nápravě věcí lidských.

5. Co je to pansofia?

Pansofii vysvětluje jako všeobecnou moudrost, která překonává útržkovitost poznání, uvádí spojitosti, příčiny věcí, odhaluje soulad mezi děním přírody a konáním člověka. Znamenala také soulad mezi rozumem a vírou. Měla sloužit jako nástroj k lepšímu uspořádání světa.

6. Jak Komenský komentuje cíl výchovy?

Cílem výchovy, z kterého následně odvozuje obsah, je pravý člověk:

§ moudrý (poznal sebe a svět)

§ mravný (dokáže se ovládnout)

§ zbožný (povznáší se k Bohu)

7. Vysvětlete proč je Komenský považován za zakladatele celoživotního vzdělávání.

Komenský rozšiřuje předmět výchovy z věku dětského a jinošského na celý život člověka. Škola mužného věku je v pojetí Komenského školu práce, školou praxe. Nestanovuje k tomuto účelu zvláštní instituce, neboť dospělý člověk nepotřebuje být veden, ale je schopen vést se sám. Na tomto místě hovoří o nutnosti dalšího sebevzdělávání z knih a životní praxí.

8. Jaké požadavky klade Komenský na vyučování?

Vzdělání společné a všeobecné, používání učebnic,začínat v dětství,výuka v ranních 4 hodinách (nepřetěžovat děti),rozdělení učiva dle věku,jazyk ne dle mluvnice, ale z autorů,názorné pomůcky,příklady mají předcházet pravidlům, pro jeden předmět jednu vyučovací hodinu, učení má být rozděleno na rok, měsíc, den, hodinu, aby se na nic nezapomnělo,nepovolit potulování žáků,škola má být na klidném místě obklopena zahradou,vychovávat a vzdělávat se má dokud není člověk náležitě vzdělaný, postupovat od jednoduššího ke složitějšímu, od nejbližšího ke vzdálenějšímu,prohlubovat vzdělání opakováním a zkoušením,neopomínat kázeň, neboť škola bez kázně je jako mlýn bez vody.

9. Nalezněte v Komenského díle prvky racionalismu.

Komenský spojil jazykovou výuku s výukou věcnou. Za tímto účelem koncipuje své jazykové učebnice, v nichž je každé nové slovo doprovázeno obrázkem (Orbis Pictus).

10. Jmenujte jazykové učebnice Komenského.

Brána jazyků otevřená, Orbis pictus, Živá abeceda, Škola hrou

11. Charakterizujte vzdělávací metody podle Komenského.

§ zájem (motivace jako předpoklad všeho následujícího!)

§ postupnost (od věcí bližších k dalším, známějších k neznámějším, od snadnějšího k nesnadnějšímu, od obecného obrysu k jednotlivosti)

§ názornost (poznávání pomocí všech smyslů a příkladu, vychází ze znalosti napodobovacího pudu, přirovnává děti k opičátkům“)

§ slovo (vyučování jazykem jasným a srozumitelným)

§ kontrola (opakování, zkoušení, provádění pokusů a procvičování)

§ aplikace (vše, čemu se žáci naučí, mají umět zužitkovat).

12. V čem je Komenského dílo stále podnětné pro současnost?

Originalita spočívá v tom, že poprvé uvažuje o výchově systematicky, vše má své příčiny a souvislosti. Poprvé oceňuje osobnost dítěte. Poznání propojuje s praxí. Jako jeden z prvních vytvořil pedagogiku srozumitelnou učitelům, rodičům a všem ostatním, kteří se na nápravě společnosti chtěli podílet výchovou. Na rozdíl od svých předchůdců nepromýšlel jen část vzdělávací soustavy, ale zabýval se celou soustavou vzdělání a jeho úlohou v životě člověka a lidstva. Výchova má podle něj cíl, obsah, prostředky a podmínky. Komenského přínos je i v tom, jak dokázal skloubit myšlenky svých předchůdců.

Pilnost1 miluje práce, chrání se lenosti, vždy jest v práci jako mravenci2
a snáší sobě na příklad jejich dostatečnou zásobu všelikých věcí3. Nespí pořád, aniž světí jako lenivec4 a koníček senní5, jež potom tlačí nedostatek6. Co začato,
s chutí koná až do konce. S ničím neodkládá, aniž zpívá píseň krkavce7, který opakuje: Cras, Cras! (zítra, zítra). Po skončených pracích unavena jsouc odpočívá. Než odpočinutím občerstvena vrací se k svému zaměstnání, aby lenosti nezvykla. Pilný žák se podobá včelám8, jež z rozmanitých květů9 snášejí med do úlu10.

Orbis Pictus Pilnost





125

clip_image010.jpg

1. Co víte o Komenského mapě Moravy? Zkuste zjistit podrobnosti vydání.

Důvodů, jež vedly J.A. Komenského k sestavení nové mapy bylo několik. K hlavním patří přání, aby sloužila jako poutnická mapa pro všechen lid. Jeho záměrem bylo opravit nepřesnosti starší Fabriciovy mapy a je možné, že mapa vznikla i na zakázku holandských vydavatelů atlasů. Mezi nepotvrzené domněnky patří úmysl použít mapu pro vojenské účely jako tzv. pochodovou mapu – Ladislav Velen ze Žerotína tehdy sloužil v dánské armádě, která se chystala táhnout na moravské území. Poprvé byla mapa vydána v roce 1624 z v Amsterdamu. Charakteristickým znakem je pás vedut (pohledů) čtyř měst (Polné, Olomouce, Brna a Znojma), dedikace Ladislavu Velenovi z Žerotína vlevo nahoře a titul mapy MORAVIAE/NOVA ET POST OMNES/PRIORES ACCURATIS/SIMA DELINEATIO./ auctore I. A. Comenio. Jako rytec je uveden Abraham Goos. Oproti Fabriciově mapě Moravy z roku 1569 je tato mapa nesrovnatelně lepší, přesnější v obsahu, správnější a spolehlivější v názvosloví. Zaznamenává na 880 míst popsaných a dalších více jak 250 míst nepopsaných. V českých zemích vyšla poprvé Komenského mapa Moravy až po smrti svého autora v publikaci T. J. Pešiny z Čechorodu, vydané v Praze 1677 pod názvem MORAVIA /olim regnum/nunc/Marchionatus) (Morava, dříve království, nyní markrabství).

1. Zamyslete se nad Komenského „epigonstvím“. Co přejímá od jiných autorů?

§ antika - víra v člověka, v jeho lidskou podstatu - humanitas,

§ křesťanství - rovnost všech lidí před Bohem, láska ke všem lidem,

§ renesance a humanismus - všestranné vzdělání, člověk se člověkem nerodí, ale stává…

§ reformace- kritika dogmaticky koncipovaného přeplněného učiva, důraz na národní jazyky, pracovitost, skromnost, střídmost, úcta k autoritě,

§ protireformace - didakticky propracované učivo, řád škol, metoda dramatizace,

§ přelom 16. a 17. století - pozorování přírody a vyvozování z přírody, empirie, zkušenost, racionalismus a sensualismus.

2. Popište systém škol navržený Komenským. V čem odpovídá dnešnímu?

Škola sedmi stupňů odstupňovaná dle věku: zrození, klín mateřský, latinská škola, akademie a cestování, škola mužnosti a škola stáří. Nástup do školy v 6 letech. Obsah vzdělání v souladu s respektováním lidského vývoje.

3. Jak využívá Komenský metodu dramatizace?

Pro oživení jazykové výuky - viz. Schola Ludus.


a

Studovna1 jest místo, kde umění a moudrosti milovný2 odloučen od lidí o samotě sedí, učení oddaný, an čítá knihy3, které vedle sebe na pulpitě4 roz-kládá, a z nich do své rukojeti (ruční knížky)5 sbírky, co nej-lepšího, činí (vybírá), anebo
v nich podtrhováním6 nebo po kraji hvězdičkou7 znamená. Při svíčce (v noci) pracovati chtěje, staví svíci8 na svícen9, která se utírá utěrákem (štípci)10. Před svícen staví záslonu (stínidlo)11, jež jest zelené, aby nekazilo (světlo) zraku bystrosti. Možnější užívají voskovice (svíce voskové); nebo svíčka lojová (lojovice) páchne (smrdí) a čadí. List (psaní)12 se skládá, nápis naň se dělá13 a pečetí14 se. V noci vycházeje užívá svítilnice (lucerny)15 nebo pochodně16.

clip_image016.jpg

CIPRO, M. Průvodce dějinami výchovy. Praha : Panorama, 1984.
ISBN 11-088-84.

CIPRO, M. Galerie světových pedagogů, Encyklopedie prameny výchovy.
Praha : M. Cipro, 2002.
ISBN 80-238-7452-7.

ČAPEK, J. B. Na cestě z Labyrintu, Komenský a východní Čechy. Brandýs nad Orlicí, 1992.

ČAPKOVÁ, D. Myslitelsko-vychovatelský odkaz Jana Amose Komenského.
Praha : Academia, 1987.

ČAPKOVÁ, D. Jan Amos Komenský, přehled života a díla. Praha : Ústav pro informace ve vzdělávání, 1991. ISBN 80-211-0070-2.

ČAPKOVÁ, D. Učiteľ učiteľov. J.A.Komenský a učiteľská profesia.
Bratislava : Slovenské pedagogiské nakladateľstvo, 1992. ISBN 80-08-01201-3.

HORA, P. BĚHOUNEK P., Toulky českou minulostí 3., Praha : Práce, 1991, ISBN: 80-7214-014-0

KÁDNER, O. Dějiny pedagogiky I. Praha : Dědictví Komenského, 1909.

KUMPERA, J. Jan Amos Komenský. Jak (se) učit. Vybrané myšlenky o vzdělání a výchově. Praha : Mladá fronta, 2004. ISBN 80-204-1123-2.

PAŘÍZEK, V., POLIŠENSKÝ, J. J. A. Komenský a jeho odkaz dnešku.
Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1987.

POLIŠENSKÝ, J. J. A. Komenský a jeho doba. Praha : Orbis, 1957.

POLIŠENSKÝ, J. Jan Amos Komenský. Praha : Melantrich, 1973.

POLIŠENSKÝ, J. Komenský, muž labyrintů a naděje. Praha : Academia, 1996. ISBN 80-200-0580-3.

ŘÍČAN, R. Jan Amos Komenský - muž víry, lásky a naděje. Praha : Kalich, 1971.

SOMR, M. a kol., Dějiny školství a pedagogiky, Praha : SPN, 1987

SOMR, M. Muž naděje a touhy, posel budoucnosti (Zamyšlení nad myšlenkami Jana Amose Komenského). České Budějovice: Pedagogická fakulta JU České Budějovice, 1994. ISBN 80-7040-141-1.

Štverák, V. Stručné dějiny pedagogiky. Praha : SPN, 1983. ISBN 14-406-83.

Štverák, V., Čadská, M. Stručný průvodce dějinami pedagogiky. Praha : Karolinum, 2004, ISBN 80-7184-797-6.

VYSKOČIL, F. Jan Amos Komenský, kapitoly o jeho předcích, rodičích, příbuzných a místě narození. Brno : Blok, 1990. ISBN 80-7029-040-4.

WOLF, J. Jan Amos Komenský - osobnost dneška. Praha : Unitaria, 1992.
ISBN 80-900305-6-4.

clip_image018.jpg

Orbis Pictus Knihy

Kniha, co do zevnitřní způsoby, jest buďto půlarchová1, buďto ve čtvrtce2, buď
v osmerce3, buď ve dvanácterce4, [buď rozích9. Uvnitř jsou listy10 s dvěma stranami, časem rozdělené na sloupy11 a s přípisky pokrajními12. v podobě sloupcové5 nebo podlouhlé6], s mosaznými záponami7 nebo řeménky8 a puklami na


LITERATURA

Aurelius, M., A. Hovory k sobě, Praha : Svoboda, 1969.

Bachtin M. M., Francois Rabelais a lidová kultura středověku a renesance, Praha : Odeon, 1975.

Bartošek, M. Dějiny římského práva. Praha : Academia, 1988.

BIDLO, J. Říše Byzantská a Velká Morava. Dějiny lidstva III., Praha : Česká společnost nauk, 1937.

BÍLÝ, J. Jezuita Antonín Koniáš : osobnost a doba, Praha : Vyšehrad, 1996. ISBN 8070211911.

Botvinnik, M. N. et al. Starověký Řím. 4. vydání. Praha : SPN, 1974.

Burian, J. Publius Ovidius Naso. Praha : Klub přátel poezie, 1975

Burian, J., Mouchová, B. Záhadní Etruskové. Praha : Mladá fronta, 1966, ISBN 23-004-66.

CIPRO, M. Průvodce dějinami výchovy. Praha : Panorama, 1984.
ISBN 11-088-84.

CIPRO, M. Galerie světových pedagogů, Encyklopedie prameny výchovy.
Praha : M. Cipro, 2002.
ISBN 80-238-7452-7.

Cornell, T., Matthesws, J. Svět starého Říma. Praha : Knižní klub, 1995.

ČADSKÝ, V, KREJČOVÁ, M. Tvůrci světových dějin - Od renesance po osvícenství, Bratislava : Mladé letá, 2003. 80-10-00075-2.

ČAPEK, J. B. Na cestě z Labyrintu, Komenský a východní Čechy. Brandýs nad Orlicí, 1992.

ČAPKOVÁ, D. Myslitelsko-vychovatelský odkaz Jana Amose Komenského.
Praha : Academia, 1987.

ČAPKOVÁ, D. Jan Amos Komenský, přehled života a díla. Praha : Ústav pro informace ve vzdělávání, 1991. ISBN 80-211-0070-2.

ČAPKOVÁ, D. Učiteľ učiteľov. J.A.Komenský a učiteľská profesia. Bratislava : Slovenské pedagogiské nakladateľstvo, 1992. ISBN 80-08-01201-3.

Černý, M., K. Hudba antických kultur. Praha : Academia, 2006,
ISBN 80-200-1251-6.

ČORNEJOVÁ, I., Tovaryšstvo Ježíšovo : jezuité v Čechách, Praha : Hart , 2002. ISBN 80-86529-30-4.

Delamarre, C., Renesance a humanismus, Praha : Gemini , 1995.
ISBN 80-85820-32-3.

DOLEŽALOVÁ, E., NOVOTNÝ, R., SOUKUP P. Evropa a Čechy na konci středověku, Praha : Filosofia, 2004. ISBN 80-7007-194-X.

DRŠKA, V., PICKOVÁ, D. Dějiny středověké Evropy. Praha : Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2004. ISBN 80-86493-11-3.

Eck, W. Augustus a jeho doba. Praha : Vyšehrad, 2004.

FLACIERE, R. Život v době Periklově. Praha : Odeon, 1959.

FLOSS, P. Architekti křesťanského středověkého vědění. Praha : Vyšehrad, 2004. ISBN 80-7021-662-X.

FRANZEN, A.. Malé církevní dějiny, Praha : Zvon, 1992. ISBN 80-7113-008-7.

GARIN, E. Renesanční člověk a jeho svět, Praha : Vyšehrad, 2003.
ISBN: 80-7021-653-0.

Gibbon, E. O úpadku a pádu Římského císařství. Praha : nakl. Jana Laichtera, 1919.

Gibbon, E. Úpadek a pád Římské říše. Praha : Odeon, 1983, ISBN 01-094-83.

GOMBRICH, E. Příběh umění, Praha : Argo , 2001. 80-7203-143-0.

Grant, M. Dějiny Antického Říma. Praha : BB art, 1999, ISBN 80-7257-009-9.

Groh, V. Starý Řím. Praha : Jednota českých filologů, 1931.

HÄGERMANN, D. Karel Veliký. Vládce Západu. Praha : Prostor, 2002.
ISBN 8072600710.

Hošek, R., Marek, V. Řím Marka Aurelia. Praha : Mladá fronta, 1990,
ISBN 80-204-0083-4.

HORA, P., BĚHOUNEK P. Toulky českou minulostí 2., Praha : Práce, 1991. ISBN: 80-7214-014-0.

HORA, P. BĚHOUNEK P. Toulky českou minulostí 3., Praha : Práce, 1991, ISBN: 80-7214-014-0.

HORA, P. BĚHOUNEK P., Toulky českou minulostí 4., Praha : Práce, 1991, ISBN: 80-7214-014-0.

Chlup, O. Výchova v zrcadle pramenů. 1. díl. Praha : DK, 1948.

Chlup, O., Angelis, K. Čítanka k dějinám pedagogiky. Praha : SPN, 1955.

Chlup, O., Novotný, J. Výchova v zrcadle pramenů. 2. díl. Praha : DK, 1950.

JOHNSON, P. Dějiny renesance, Brno : Barrister & Principal , 2004.
ISBN 80-86598-68-3.

Jůva, V. Stručné dějiny pedagogiky. Praha : Paido 1995. ISBN 80-7315-062-X.

KÁDNER, O. Dějiny pedagogiky I. Praha : Dědictví Komenského, 1909.

KASPER, T., KASPEROVÁ, D. Dějiny pedagogiky, Praha : Grada, 2008.
ISBN 978-80-2429-4.

KENNY, A. Tomáš Akvinský, Praha : Oikúmené, 1993.

Konstantinov, N., A., Medynskij, J., N.: Dějiny pedagogiky.
Praha : SPN, 1959.

KRÁLÍKOVÁ, M., NEČESANÝ, J. SPĚVÁČEK, V. Nástin vývoje všeobecného vzdělání v Českých zemích, Praha : SPN, 1977.

KUMPERA, J. Jan Amos Komenský. Jak (se) učit. Vybrané myšlenky o vzdělání a výchově. Praha : Mladá fronta, 2004. ISBN 80-204-1123-2.

LE GOFF, J. et al. Středověký člověk a jeho svět, Praha: Odeon, 2003.
ISBN 80-7021-682-4.

LE GOFF, J. Kultura středověké Evropy, Praha : Vyšehrad, 2005.
ISBN 80-7021-808-8.

LE GOFF, J., SCHMITT J.C, Encyklopedie středověku, Praha: Vyšehrad, 2002. ISBN 80-7021-545-3.

LÉVÉQUE, P. Zrození Řecka. Praha : Slovart, 1995. ISBN 80-85871-32-7.

MARTELL, H. Mýty a faktaŘekové. Ostrava : Anagram, 2000.
ISBN 80-902083-9-8.

MEDYNSKIJ, J.N. Dějiny pedagogiky. Praha : Dědictví Komenského, SPN, 1950.

MOLNÁR, A.: Českobratrská výchova před Komenským, Praha : SPL, 1956.

PAŘÍZEK, V., POLIŠENSKÝ, J. J. A. Komenský a jeho odkaz dnešku.
Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1987.

POLIŠENSKÝ, J. J. A. Komenský a jeho doba. Praha : Orbis, 1957.

POLIŠENSKÝ, J. Jan Amos Komenský. Praha : Melantrich, 1973.

POLIŠENSKÝ, J. Komenský, muž labyrintů a naděje. Praha : Academia, 1996. ISBN 80-200-0580-3.

PETIŠKA, E. Staré řecké báje a pověsti. Praha : Albatros, 1971.

Plutarchos. Životopisy slavných Řeků a Římanů. Praha : Odeon, 1967, ISBN 01-126-67.

PIEPER, J. Scholastika. Praha : Vyšehrad, 1993. ISBN 8070211318.

PIEPER, J. Tomáš Akvinský : život a dílo. Praha : Vyšehrad, 1997.
ISBN 8070212241.

richterová, a., ČORNEJOVÁ, I., Jezuité a Klementinum, Praha : Národní knihovna České republiky , 2006. 80-7050-485-4.

Quintilianus, M., F. Základy rétoriky. Praha : Odeon, 1985,
ISBN 01-064-85.

ROBERTS, J. Pravěk a nejstarší civilizace 1. Praha : Knižní klub Balios, 1999. ISBN 80-7176-776-x.

ROBERTS, J. Východní Asie a antické Řecko 2. Praha : Knižní klub, 1999.
ISBN 80-7176-775-1.

ŘÍČAN, R. Jan Amos Komenský - muž víry, lásky a naděje. Praha : Kalich, 1971.

SERGEJEV, V. Dějiny Starověkého Řecka. Praha : Rovnost, 1952.
ISBN 30102-115-50682/51/6/III-1.

SOMR, M. Muž naděje a touhy, posel budoucnosti (Zamyšlení nad myšlenkami Jana Amose Komenského). České Budějovice: Pedagogická fakulta JU České Budějovice, 1994. ISBN 80-7040-141-1.

SOMMER, P. Začátky křesťanství v Čechách : kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury, Praha : Garamond, 2001. ISBN 8086379280.

SOMR, M. et al. Dějiny školství a pedagogiky, Praha : SPN, 1987.

SOUČEK, J. Dějiny Pravěku a starověku. Praha : Práce, 1995.
ISBN 80-86287-21-1.

SPUNAR, P. et al. Kultura středověku, Praha : Academia, 1995.
ISBN 80-200-0547-1.

Suetonius Tranquillus, C. Životopisy XII císařů římských.
Praha : Svoboda, A1051923.

SVOBODA, L. Encyklopedie antiky. Praha : Academia, 1973. ISBN 401-22-875.

Šindlauer, Z., Bauer, J.,Volný, Z. Toulky minulostí světa, Zlatá éra dějin : starověké Řecko. Praha : Baronet : Via Facti, 2000. ISBN 80-238-5708-8.

Štverák, V. Stručné dějiny pedagogiky. Praha : SPN, 1983, ISBN 14-406-83.

ŠTVERÁK, V., ČADSKÁ, M. Stručný průvodce dějinami pedagogiky.
Praha : Karolinum, 2004. ISBN 80-7184-797-6.

Tacitus, C. Z dějin císařského Říma. Praha : Svoboda, 1976, ISBN 25-056-76.

TOMAN, R. Umění italské renesance : architektura, sochařství, malířství, kresba, Praha : Slovart, 2000. 80-7209-252-9.

TUREK, R. Počátky české vzdělanosti, Praha : Vyšehrad, 1988.
ISBN 88-1000 20 592.

VÁŇOVÁ, R.. Studijní texty k dějinám pedagogiky. Praha : Karolinum, 1997. ISBN 80-86039-29-3.

Vergilius Maro, P. Aeneis. Praha : Práce, 1941.

VETEŠKA, J. – TURECKIOVÁ, M. 2008. Kompetence ve vzdělávání.
Praha : Grada, 2008. ISBN 978-80-247-1770-8.

VYSKOČIL, F. Jan Amos Komenský, kapitoly o jeho předcích, rodičích, příbuzných a místě narození. Brno : Blok, 1990. ISBN 80-7029-040-4.

WINTER, Z. Život a učení na partikulárních školách v Čechách v XV. a XVI. století. Kulturně-historický obraz, (Zvláštní výtisk pro Matici Českou, Spisů musejních č. 158), Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost
a umění (typ. Al. Wiesner)
, Praha 1901.

WOLF, J. Jan Amos Komenský - osobnost dneška. Praha : Unitaria, 1992.
ISBN 80-900305-6-4.

ZAMAROVSKÝ, V. Řecký zázrak. Praha : Máj, 1972.
ISBN 305-22-8.6 23-123-72.

Zamarovský, V. Dějiny psané Římem. Praha : Máj, 1967